Mezitřídní animozita

Nevím, kam kráčí rodina, ale doufám, že neskomírá až tolik, jak se zde diskutuje (jsem tady a čtu!) , protože já vás potřebuju!!
Dnes bych mohla založit klidně tři a více témat a snad by vás zajímaly a rozjely to tady, ale nezvládnu to, šíleně mě bolí hlava. Je to stres s přesnou časovou hranicí a rámcem mých mateřských a pečovatelských povinností.

Ríša mi dnes odpoledne asi v dobré náladě najednou začal povídat, jak ve škole jeden kluk z vedlejší třídy při každém jejich setkání na něj křičí, nadávky a sprosťárny. O víkendu jsme řešili, jestli by chtěl chodit na florbal - nechtěl právě proto, že je tam tenhle kluk. Škoda že, pohyb by potřeboval, jako každý kluk, no nic, vystačí si se svou hyperaktivitou..
Nejsem schopna posoudit, jak moc ho to trápí, protože mi to povídal svým nezúčastněným hlasem, bez emoční punkce, s obvyklým pohledem někam na mé pravé ucho. Tudíž nejsem schopna ani zhodnocení, jedná-li se o šikanu nebo jen nějaké špičkování, možná i vzájemné - taky není svatý. Bylo to sdělení ve čtyřech heslovitých větách, v obvyklém rámci jeho vyjadřování. Zakončeno odpověďmi na mé otázky - kluk to dělá jemu a ještě jedné holčině, když není poblíž nikdo z dospělých. Shrnul dospěláckým, asi odposlechnutým "vybírá si ty slabší".
Jak mám postupovat, abych dostála své role matky a ochránce, kdy a s kým řešit? Zítra nejsme ve škole, mám čas promyslet.

Jedna věc je škola a lidi v ní, druhá je ten kluk a jeho matka.
Takže první - škola je dobrá, speciální, s takovými dětmi to umí, jsou zkušení, děcka jsou tam spokojené, Ríša se v poslední době hodně posunul, dokonce i v té pitomé matice :) ale hlavně ve vyjadřování, řeč je stále špatná, ale obsahově bohatší a má celkem hlavu a patu, samozřejmě je to subjektivní, jsem s ním sžitá, mám obrovskou schopnost dedukce, dá se říct, že mu čtu myšlenky :)
Potíž je jen soběstačnost a tlak na ni. TOhle jistě máme společné všechny matky, jen mě je ta potřeba dohledu a pomoci prostě větší, protože je taky větší nárok na tu ochranu. Nedokážu rozlišit, kde je hranice, svěřuju děcko cizím lidem, kteří dělají část práce ZA mně (normální děcka jdou do školy a umí - zapnout bundu, obout boty, použít příbor, klíč....), ale snaží se omezit můj vliv, ochranu a pomoc na syna, se, zřejmě, dobrou vírou mé snahy bagatelizují "jen ho nechte, ať se snaží, však on se to naučí" - naučí? nebo bude ve třiceti v padesáti chodit s každou ponožkou jinou, v tričku naruby, s bundou rozepnutou.. protože tohle ho to naučí, mu to dojde - fakt dojde? nebo bude mít furt rýmu a bude si furt utírat nos o rameno (panebože!).
Před půlrokem nás (mě a mamku) neuroložka pochválila, že jsme se skvěle přizpůsobily, že jsme Riškovi vytvořily pevné zázemí a vlastně chráněné prostředí, zítra jdeme k ní. Jaká je má role nyní, když je velký skoro jako já? Když mu zapnu bundu, je to už ta opičí láska? Nebo ho mám chránit před výsměchem, úchylama a tou rýmou taky?

No a druhá - zapeklitá věc, ten kluk. Uf, anabáze jako prase. , Stejný, co v první třídě, vykřikuje o vybuchnutých bombách, poletuje nahý po třídě, prostě autista, no. Verbálně ok, mentálně ok. Proti Riškovi nic. Až jednou ho tak nějak shodil se schodů.. Dověděla jsem se za šest dnů, náhodou, v šatně mi začali povídat jiné děcka. Škola pitomá, eliminace na integraci do běžných tříd, šest autistů bez asistence, jedna uječená učitelka s půlročním miminem doma, Riška z ní má trauma dodnes, a to vlastně ani neřvala po něm.
Matka je učitelka, důvěřovala jsem jí. Skoro denně jsme skládaly jako puzle události ve škole dle sdělení obou našich kluků, chodila ke mě domů na kafe - dneska mi řekne čau a to je vše. Druhou třídu kluka převedla v téže škole do běžné třídy s asistencí, 27 dětí. Já dala Rišku na jinou běžnou školu, vstřícnou, 12 dětí plus asistentka. Po půl roce mi matka začala vyvolávat a vyptávat se, do třetí třídy kluka převedla k nám. Do stejné třídy. Tvářili se jako kamarádi, kluk byl s klukama, Riška s asistentkou. Vypadalo to, že by to i šlo, ale nešlo přes učení, učitelka nechápavá k dg, nároky se zvyšovaly, třetí třída těžká plus doprovodné problémy s epi a rapidním poklesem IQ, o 14 bodů. Taky jsme se přestěhovali a na tu spec školu koukali z okna :) Takže čtvrtou třídu už sem. Škola má dvě budovy, první a druhý stupeň. Při pohovoru s ředitelkou mi bylo sděleno, že rodiče kluka si přejí, aby kluci byli rozděleni do jiných tříd. Stalo se, kluk v budově pro druhostupňové, riška tady. No a nyní pátá třída, kdy se opět setkávají ve stejné budově, ale tedy každý v jiné třídě. S matkou na sebe narazíme jen výjimečně, kontakt žádný, jen kývne a jde.
A dnes, skoro na konci pětky Riškovo sdělení.
Tak co s tím?

Omlouvám se za délku, ne všichni zde by si dali ty souvislosti dohromady, i když průběžně jsem tady psávala a řešili jsme společně.