Re: Nedokážu se vypořádat s pasivní agresí dítěte

Mám podobnou téměř desetiletou dceru. Se vším má problém, každý jí ubližuje /podle ní/. Dělá ofuky s jídlem, pravidelně přijde k hrncům, zeptá se, co bude k jídlu, když jí to ukážu, nakřiví ksicht a oznámí, že teda zase bude o hladu /přestože v hrnci je to, co běžně jí/. Odvětím, že to nepochybně ano, ale ať počítá s tím, že jí nenechám si udělat podobnou hrůzu jako je čínská polívka s nudlema. Většinou si to rozmyslí a něco sní, někdy je fakt o hladu, ale to mi netrápí, vychtrlá není.
Jednou za čas nastane scéna. Tuhle se dožadovala, že chce jít se mnou taky do restaurace sama, jako chodí její bratr /beru ho v době, kdy čekáme, až jí skončí kroužek a jemu začne, je mu 14 a je skvělý společník/. Tak jsem jí natvrdo řekla, že odmítám utrácet peníze za to, že si něco objedná, pak do toho rýpne a bude mít kyselej ksicht, navíc bude mít se vším problém. Momentálně to asi trochu pochopila, protože se snaží si to korigovat. Tuhle dokonce bez keců snědla k snídani bábovku, do které jsem dala rozinky, protože ona je jediná z rodiny, kdo je nemá ráda /přitom hroznové víno miluje/ a i když to upeču bez nich, dělá ksichty, přestože sladké má ráda. Tak jsem vyhlásila, že končím s ohledy a peču pro většinu. Rozinky si v klidu vybrala a ještě si pochutnala.