Re: Kůň pravděpodobně zvyklý neposlouchat

holky to píšou dobře. Lidi mají představu, že vzít koně do terénu je ta nejjednodušší věc na světě, ale není.
Takže pokud je kobylka hodná "doma", trénujte s ní DOMA. Ať jí můžete chválit, ať má pozitivní zážitky a hlavně ať má co nejméně zážitků typu "paničku přetáhnu". Existuje takové rčení o koních - když jim dáš tolik času, kolik potřebují, zabere to méně času".
Pracujte zatím na věcech jako základní obsluha (aby nekopala) a základní trénink ze země.

Jestli je sama, tak je nejspíš nešťastná a vystrašená. Kůň, když nemá parťáka, tak se bojí, nemůže si pořádně odpočinout, nevyspí se (koně spí velmi málo, ale tu cca hodinku velmi tvrdého spánku - kdy fakt vypadají jak mrtví, leží na boku, klidně i chrápou a nejsou k probuzení - POTŘEBUJÍ - pokud nemají někoho, kdo je "hlídá", tak neusnou) - tj. je klidně možný že po nějaké době u vás už je úplně hotová z nevyspání.
Takže bych se přimlouvala za to, aby jste jí dali zase do ustájení - spousta lidí to dělá ne proto, že by nechtěli mít koně doma, ale proto, aby byl kůň s ostatními koňmi.
Další varianta je pořídit kamaráda - ideálně zase koně, haha - méně ideálně jiné zvíře. Kozy "mluví" podobným jazykem jako koně a obvykle spolu dobře vycházejí, ale musela by to být koza nerohatá (aby při hraní koně neporanila) - hňup (kastrovaný kozlík) by nemusel stát moc a jsou inteligentní a když se jim člověk věnuje, tak jsou jak pejsci. Nicméně - pokud s nimi nemáte zkušenosti, tak to nejspíš cesta není.

Pro ilustraci - já si na zimu beru koně z pack station - v létě jezdí s turistama do divočiny. Jenomže je ve stádě, šéfuje tam tomu, šéfuje koním i na trailu. U nás ho mám ve stájích, ale v paddocku (na sousedy dosáhne, ale je mezi nimi hrazení) a na traily nakonec jezdím sama, protože jsem nenašla kompatibilní společnost. I pro zkušeného, šestnáctiletého valacha QH, který v podsattě celý aktivní život "chodí do lesa", bylo hrozně těžký odejít do lesa SÁM jen s člověkem.
Po třech letech si troufám tvrdit, že mi věří natolik, že spolu zvládneme všechno - třicetihlavé hejno divokých krocanů řítících se lesem (ptáci cca 20+kilo), kojoty (na ty kůň kašle úplně), rysa (potkali jsme několikrát) - i přátelskou bábu, co na nás přátelsky mávala turistickou holí... a úplně naposledy za zadkem náklaďák, na louce nad námi pluh a proti nám buldozer - ale to jsem bála, že to kůň neustojí - naštěstí řidič buldozeru zacouval na kraj a vypnul motor.

To, že si s vámi "venku" dělá co chce, to je prostě špatně - ona vám nevěří (že jí ochránítě před koňožrouty), tak se "ujímá velení" a protože jí "dovolíte" ujmout se velení, tak vám o to méně věří.
Chcete toho moc po ní i po sobě - důvěru a spolupráci si musíte vybudovat "doma", v kontrolovaném a chráněném prostoru, než jí vezmete ven mezi psy, cyklisty, srnky, zajíce, motýlky (ano, kůň se může leknout i motýla), poletující odpadky, sousedy s cirkulárkou, puberťáky túrující ATVčka a vítr (ve větru se všichni koně víc bojí / plaší, protože blbě slyší).

Zkuste i doma pořádat "pochodová cvičení" - kůň jde vedle vodiče, s volným vodítkem a přizpůsobuje rychlost chůze vodičovi - pomalý krok, rychlejší krok, zastavit, klus, pomalý krok, dva kroky couvnout, rychlejší krok, zastavit.... a chválit, chválit, chválit...