Re: Povaha našich dětí

za sebe musím říct, že je to naopak poměrně důležité sledovat podobnost, dá se pak ledacos odhadnout a s dítětem podle toho pracovat... kdybych u nejstarší neodhadla podobnost s tchýní, nenapadlo by mě, jak pracovat s jejími pocity, nechápala, bych, proč se v kolektivu straní, přestože je v něm ráda a dokáže lidi snadno přečíst, nenapadlo by mě, že je v tom strach z přijetí, nesnažila bych se tak usilovně zapracovat na sebevědomí a na schopnosti se prosadit...
kdybych u syna neodhadla povahu svého otce, nenapadlo by mě, že naopak nesmím podporovat jeho sebedůvěru, ale musím ho uzemňovat a učit, že ne všechno vidí na první pohled správně, že má velmi zbrklý úsudek... u obou jsem cestu k výchově (spíš možná vedení) hledala poměrně snadněji, než u mrňavky, kde nevím, odkud se ta její povaha vzala, je pro mne naprosto nečitelná a nejhůř hledám jak na ni...
a jak už jsem psala, moje city k dětem nejsou nijak ovlivněny city k jejich "předlohám", naopak k otci jsem si našla cestu až přes svého syna