Re: Opravdu je svatba snem většiny žen a noční můrou většiny mužů?

Eudo " "Žena, která se chce vdát, přece nemusí nutně nikoho uhánet" - no asi jo, kdyz se jeji partner zenit nechce. "

To není pravda. Tak znovu: Vyjádří své přání, je zamítnuto a nemusí uhánět. Může mlčet a doufat, nebo se rozejít. Uhánění je jen jedna z možností a nastat nemusí.

"Coz by jaksi mohlo byt podstatou toho, o cem pisu.
CHCE SE VDAT."

Takže pokud něco v životě chci (cokoli), musím uhánět? A tím jsem nesebevědomá? To je přece nesmysl.

"Ja totiz pisu porad dokola o partnerstvi dvou lidi, kteri spolu chteji byt. Cili nic o tom, ze bych byla nejaka vyjimka nebo co. My jsme napr. spolu chteli byt, a byli bychom za kazdych podminek, protoze jsme chteli. Nejaka svatba v tom nehrala zadnou roli (=tu chteli jeho pribuzni, ale ani to by nebylo byvalo nijak podstatne, kdyby v tom nehraly roli vselijake mezinarodni dohody o tom ci onom)."

Ano chtějí spolu být, ale debata byla o tom, že být spolu chtějí, ale jeden bez svatby a druhý by ji rád. Ty píšeš, že chtít svatbu je známka malého sebevědomí (nebo tak to vyznívá). A to je to, co rozporuji.

"Mne vubec nezalezelo na tom SE VDAT. Jemu nezalezelo na tom SE OZENIT. Chteli JSME SPOLU ZIT. tOT VSE. CILI PO ZADNE UHANENI JEDEN DRUHEHO VUBEC NESLO. Jak se na to kdo kolem dival nam bylo srdecne jedno."

Pořád nechápeš, že chtít svatbu nerovná se uhánět?

"Jenze tahle diskuze neni o mne osobne, ja se ucastnim svym nazorem, a ten jsem se snazila tady vyjadrit."

To sice ano, ale na jenu stranu něco tvrdíš a na druhou to svým životem popíráš. Píšeš, že kdo se chce vdát /oženit, ten se věší na krk a má malé sebevědomí. Přitom sama jsi vdaná byla, takže tvoje argumenty platí i pro tebe nebo jsou obecně neplatné.