Maceško,
v první řadě máš můj obdiv, a dceři bych s prominutím vrazila pár facek.
Řeknu Ti, jak jsem to měla já - moji pěstouni
mají vlastního syna a od něho dvě vnoučata, které moje pěstounka
hlídala myslím hodně nadstandardně. Když se narodily naše děti, tak by mě ANI VE SNU NENAPADLO nárokovat si JAKÝKOLI servis, byla jsem vděčná za to, že jsem díky nim nemusela do děcáku, a myslím, že tím pro mě udělali MNOHEM víc, než museli (vlastně nemuseli vůbec nic a nikdo by jim neřekl ani půl slova).
Moje milovaná pěstounka
mi chodila pomáhat v obou šestinedělích a pohlídala, kdykoli jsem to potřebovala a řekla si o to. A považuji to za OBROVSKÝ nadstandard, díky tomu měly naše děti možnost poznat prarodiče (manželovi rodiče už nežijí). V životě by mě ani nenapadlo vyžadovat hlídání v té míře, jakou poskytovali vnoučatům od syna (což obnášelo hlídání několik týdnů o prázdninách) a v životě by mě nenapadlo považovat to za nějakou újmu. Pokud jde o to hlídání, snažila jsem se, abych toho co nejvíc zvládla sama, a nemusela je s tím "otravovat", i když oni jsou tak hodní, že by to jako otravování nebrali, ale už mají svoje léta a myslím, že jsou rádi, když mají klid. Byla jsem vděčná, když mi byli ochotni vyzvednout dítě nebo ho dovést na kroužek, když bylo třeba druhé dítě nemocné, byla jsem supervděčná, když byli ochotni občas pohlídat večer, abychom si mohli někam vyrazit, nebo dokonce i přes noc, abychom mohli na ples.
Celý to považuju za zázrak
, že jsem je mohla potkat, že mi de fakto zachránili slušnej netraumatizovanej život a že jsou dodneška na nás tak laskaví, snažím se jim to maximálně oplácet a dávat jim najevo, jak moc pro nás znamenají.
.
CHápu, že jsem zaujatá, ale z tohohle pohledu je Tvoje dcera pro mě nevděčný hajz.lík, který si vůbec neuvědomuje, jak moc jste pro ni udělali
a doporučuju Ti, aby ses nenechala vmanipulovat do nějakých pocitů viny, když už tak jste udělali 10000x víc, než jste museli.