Tak je ze mě babička

Už skoro týden. Dcera porodila krásnou malinkatou holčičku. Obě holky jsou v pořádku a jsou už doma.
Měla bych být šťastná a taky někde uvnitř jsem, ale ta mrcha úzkost, co se mě drží už víc jak měsíc, mi nedovolí prožít emoce naplno. ještě jsem ani nebrečela, připadám si, jako bych ty emoce v sobě měla zabetonovaný.
Zažila jste to některá z vás? Že hodně radostná událost přišla v době, kdy jste kvůli psychickému stavu nebyly schopné si ji naplno vychutnat?