Re: Jak jste se vyrovnali s týráním v dětství?

.libiku, já mám Norsko moc ráda, i bych tam byla ráda žila, než jsem poznala tento jeho aspekt, a můj první postoj k němu byl, to přece není možné, to musí být nějaké paranoidní spiknutí nebo selhání jednotlivce... (možná tu ty první diskuse ještě jsou). No a postupem času jsem byla nucena svůj postoj přehodnotit a snadné to nebylo. Podobný vývoj je vidět i u Ruščáka, a pro něj to muselo být méně snadné, když tam žije. I Norové sami si uvědomují, že je to špatně - právníci, státní zástupci, soudci,... mluví o případech pochybných zásahů BV čím dál víc.

Nemyslíš si, že pro objektivitu a schopnost kritického myšlení svědčí fakt, že člověk po vstřebání a vyhodnocení velkého objemu informací změní svůj názor, víc než konstantní zabejčenost a selektivní slepota?

Ale nechám už toho plevelení tady, to jsem nechtěla. Je úplně jedno, kdo je lepší a kdo objektivnější, důležité je, aby se trpícím dětem dostalo pomoci, ať už žijí kdekoliv. Ovšem bez toho, aby se už kvůli podezření rovnou likvidovaly rodiny.