Re: Jak jste se vyrovnali s týráním v dětství?

Lisko, uz sem ti dlouho chtela napsat neco k tomu rozdeleni kluku v Norsku. Ja vim, ze se tu bezne sourozenci nerozdeluji. Kdyz jo, musi k tomu byt duvod.

My sme se segrou v podstate cely detstvi prozily vedle sebe. Sblizily sme se az v dospelosti. Ja ji musela hlidat a pokazdy, kdyz neco "provedla", dostala sem za to silenej vyprask. Ona ho nedostala nikdy. Utikala sem od ni, nechtela sem ji hlidat a nekdy sem zmlatila ja ji za to, ze uz zas byla "blba a zlobila", takze ja sem za to musela dostat. Ona mi pak po letech rekla, ze mi hrozne zavidela "pozornost" otce (jeho mlaceni). On si vzal do hlavy, ze neni jeho, ze ho matka podvedla. Porad dokola ji opakoval jak je blba a k nicemu, at mu jde z cesty. Ja ji odhanela taky. Nikdy by me nenapadlo jak to ona vidi. Proste sme obe byly v pekle a k tomu mely kazda svoje vlastni peklicko. Az po letech se prolomila hraz a my si na rodice zanadavaly. Tehdy by nas to nenapadlo. To se nesmelo.

Samozrejme sem rada, ze sestru mam, ale dovedu si predstavit, ze mezi sourozencema vznikaji ruzny patologicky vztahy. Ne jejich vinou, ale proste jsou. A deti s tim potrebujou pomoct. Tady v Norsku jsou sourozenci taky spolu, pokud to jde. Pokud to nejde, treba se nenajde nikdo, kdo by si vzal najednou osm deti, tak se ti sourozenci pravidelne vsichni najednou setkavaji. Myslim, ze kluci se taky budou vidat, az se jejich stav zlepsi (pokud uz se to nestalo).

Jo a k tomu pedofilovi. Pedofilie je nemoc. Na jednu stranu muzes otce politovat ze byl nemocny, to je smutna vec. Na druhou stranu ale muzes a mela bys byt nastvana, ze se nelecil. To byla jeho vina a jeho vlastni volba, lidi to v takovych situacich delavaji. On to neudelal. Ublizil ti. Je to jeho vina. Ale to uz je pryc, ted zijes uplne jinej zivot. Svuj zivot. A jakej si ho udelas, takovej bude :)