Re: Dostihla mě minulost aneb manipulátor v mém životě
Zřejmě v tom vztahu alespoň funguje (fungovala) komunikace. Pokud ale nelze komunikovat, tak bych chtěla vidět metodu, která s tím něco udělá (když si pán tvorsta myslí, že je normální a blázen jste vy...)
Můj ex se mi nikdy za nic neomluvil, nic neřešil - prostě třeba po výstupu, kdy mě zkopal (nemínila jsem mu podat můj telefon, aby mi ho zkontroloval a naopak jsem ho vypla a odmítla mu dát kód - bylo to ponižující) - odešel z bytu a když se vrátil, choval se, jako by se nic nestalo a o výstupu jsme už nikdy nemluvili - já ze strachu, aby se to neopakovalo a on - nevím, zřejmě se pro něj nic nestalo, on to vymazal z hlavy- a proto z jeho pohledu se asi po letech divil, co to proti nemu nám, vždyť on se tak nikdy nechoval...
Došlo to tak daleko, že když jsme jeli třeba na chalupu, nikdy jsem nevěděla, co cestou bude - jestli třeba chce zajet k bratrovi. Tak jsem sledovala, kdy hodí blinkr a zda bude odbočovat - abych se dozvěděla, co má v plánu. Sám nikdy nic neřekl, musela jsem předvídat.
V obchodě si zásadně dával do košíku, co uznal za vhodné a na co měl chuť, nestaral se, co se bude vařit,co je třeba koupit.. ale pozor - musela jsem to sledovat, protože když jsem náhodou v košíku měla již nějakou základní potravinu (třeba máslo) a jeho napadlo, že by si dal syrečky s máslíčkem, tak mi tam klidně hodil máslo znovu.. musela jsem v obchodě dávat pozor, kde je, protože on si šel, jak uznal za vhodné a mě seřval, kde se courám a kde jsem - vždy jsem se ho musela držet, jinak by byl problém - on nepočkal, nešel, kam jsem potřebovala.. jen jeho zájmy..
Myslím, že k odchodu mě nakonec dohnalo to jeho narůstající sobectví a despotismus.. celý život jsem jeho chování snášela, ale s rokama se jeho rysy zvýrazňovaly a má odolnost vůči tomu klesala.. ještě dnes mi z toho naskakuje husí kůže. A přitom to byl takový milý pán...
Tuhle jsem se večer rozplakala.. Můj manžel mi přinesl na talířku k TV jahody, které předtím donesl z obchodu.. s úsměvem.. a pak i mé malé.. a.. mně se vybavilo, jak jsem roky bojovala s ex, že dětem vždy snědl všechno ovoce, co jsem jim koupila - a za dřívějšího režimu i vystála fronty na banány a mandarinky.. sama si nevzala, aby bylo pro děti - a on jim vždy s odpuštěním všechno sežral, nikdy nic nekoupil (jenom pivo a tlačenku pro sebe... kus špeku..) Vzpomněla jsem si, jak jsem se roky rozčilovala a jak jsem s tím nemohla nic dělat, on to spolykal a pak dělal na děti opičky.. psí oči na mě... tatínek je přeci sedmiměsíční a potřebuje vitamínky... nejvíc... (měl 100 kg).... a střih.. dnešek a přede mnou talířek s jahodami.. nabídla jsem manželovi, ať si také ode mě vezme - odmítl, on už přeci měl, vzal si jahodu, když mi je připravoval, tyhle jsou jen pro mě.. a.. to už jsem ty slzy nepřemohla.. dal mi jich celkou misku, druhou holčičce.. sám si nic nevzal...
Můj táta nám jako dětem vždycky ze své porce vybral nejlepší maso a sám olízal kosti a chrupky, a vysvětloval, že právě to je na tom to nejlepší... stačila mu kůže... a.. já takového něco u ex nikdy nezažila - ten myslel jen na sebe.. a.. teď mám před očima doma zase to, co jsem znávala v dětství - a pláču.. chápete to??
Jak jde čas - tak mi prostě v hlavě zůstává - pozor na sobectví a despotismus... to už nikdy... ten člověk se nezmění, dovede se jen chvilkově přetvařovat, aby zaujal...
Odpovědět