Re: ahoj

Ahoj holky!

Dlouho jsem tu nebyla. Říkala jsem si, že tady bude asi milion příspěvků, ale koukám, že to stagnovalo a s nástupem dětiček do školek a škol se vám rozjel pracovní život a tudíž je i málo času.
U nás to bylo vše tak nějak při starém. Kačenka je strašně šikovná holčička, rozumná, chytrá ( někdy až moc ) a i zdravá.
Jen ve čtvrtek se jí stal opravdu ošklivý úraz...

Byli jsme s Kačenkou na dětském hřišti. Já, tatínek a ona. Když jsme odcházeli, nechtěla samozřejmě domů, tak jsme jí vzali ještě procházkou po parku na jehož konci je ještě jedno hřiště, ale už pro velké děti s velkými prolézačkami. Našla jsem korunu, pro štěstí říkala jsem si... Kačenka začala lézt na polokruh, už tam párkrát předtím lezla a vždy jsme byli u ní a jistili ji. Naproti prolézačce je tyč, která je upevněná do země jakousi " objímkou ", která má ostré hrany. Kačenka už byla nahoře, já stála při ní a jistila jako vždy. Sedla si, pověsila se za ručičky a že seskočí dolů. Byla to asi vteřina, nevím na co jsem zrovna myslela, vůbec netuším co se vlastně stalo. Ona se pustila, já jí nechytila, proklouzla mi mezi dlaněmi. Nešla bohužel na zadeček, ale obličejem dolů, padla na kolínka a setrvačností jí hlavička letěla vpřed, obličejíčkem přímo na ty ostré hrany přidělané tyče u země....
Vzala jsem ji, nemohla se nadechnout, samá krev, vytřeštěná očička, byla očividně v šoku... Jen jsem koukala jak se jí pusinka plní krví, teče jí proudem i z nosíku, napadlo mě jestli nemá zapadlý jazyk... Strašně jsem se klepala a ona také.
Další hrůzy už popisovat nebudu, přijela sanitka ( děkuji mockrát lidem, kteří jí zavolali, my nějak nebyli schopní ), odvezli malou do nemocnice a horor pokračoval.
Ještě ten večer jí operovali a sešívali, měla rozseklou pusinku zevnitř, tržnou ránu pod nosíkem, utržený nosík a zlomené nosní kůstky. Štěstí bylo, že jí zůstaly zoubky a neměla zlomenou čelist. Narovnali jí nosíček, dali tam tampony aby jí držel správný tvar a sešili co mohli vstřebávacími stehy.
Byla strašně oteklá, pusinku napuchlou, očička, nosánek přes půl obličeje... Teď už je to mnohem mnohem lepší, otok ustupuje a Kačenka je zase veselejší. Jsme doma.

Nikdy nezapomenu na ten zvuk když dopadla. Jako si nikdy neodpustím to, že na mě spoléhala a já jí nechytla. Vím, že se to stává. Vím, že výčitky nemají cenu. Ale vy určitě víte, že byste si to vyčítala úplně každá. Prostě jsem zklamala... Nechci aby mě někdo litoval, politováníhodná je tu jen ona, moje maličká holčička, u které jsem stála a přesto nepomohla. Nikdy nevymažu z paměti ten pohled jejích oteklých a přesto nádherných očíček, když se na mě dívala s otázkou: " Proč maminko? Proč mám bolest? ". Osud nezměníte, ani neovlivníte, já vím. Ale neskutečně mě bolí, že tohle se prostě nemuselo stát! Že to bylo naprosto zbytečné! Naprosto!


Štěstí v neštěstí bylo to, že si neporanila čelist. Ale hlavně to, že ač se to zdá jako banální úraz, kdyby se bouchla o kousek výš, už tady nemusela být...

Takže takhle u nás
Holky, nechci soucit, nepište mi to. Ani mi nepište že si nic nemám vyčítat, já vím že to nemá cenu. Soucit si zaslouží jedině Kačenka, která si úplně zbytečně vytrpěla tolik moc bolesti

Abych zakončila pozitivně... Jsme doma, Kačenka už opět zlobí a já jsem šťastná, protože když dítě zlobí.. však vy víte!
Dávejte pozor na své dětičky, opatrujte je a nepodceňujte situace. Já už jsem taky hodně poučená!
Příště doufám přijdu už veseleji! Zatím se mějte krásně a hlavně hodně moc zdravíčka!!!