Re: ahoj

Ahoj Hani,

tak to je teda mazec, máte před sebou zase náročné období . Hlavně, aby už to Lucinku nezlobilo a mohla se těšit ze života...což asi s tlačící protézou jde těžko, je mi jí teda líto, že nemůže mít klid...chjo, než oni vyrostou Přeju hodně sil

A s těmi "předpověďmi" - nic si z toho nedělej . Můj milý mě slyší každý den, jak říkám "Rubínku, je to nebezpečné" případně dodám "a mohlo by se stát....." a stejně říká "Rubene nelez tam, spadneš". Když jsme o tom mluvili, tak říkal, že to je automatické, že mu to prostě vyletí z pusy a já tomu naprosto věřím, protože milého táta je v tom snad ještě horší a nenechá Rubínka dělat vůbec nic, ani chodit samotného ze schodů, protože by si mohl rozbít hlavu

Jinak říkala mi sousedka (babička), jak je jejich holčička živá "ta nám dává"...a pak říkala, jak ta holčička chce pořád něco vyprávět, pořád si chce malovat a číst říkanky . Z Rubena by se asi brzy zbláznila . Mimochodem nedávno jsme v Praze na zahradě něco řešili a Rubínek si tam pobíhal...a najednou slyšíme Rubínka od zadu za barákem "já jsem vysokooooo! já jsem vysokooooo!". Tak tam jdu s klidem, jestli vylezl na nějaký strom či plot a málem mě ranila mrtvice - Rubínek vylezl po požárním žebříku až skoro na střechu, takže byl asi v 5ti metrech. Tak to jsem měla fakt obrovský strach a doufala, že se nepustí nebo nezačne dělat nějaké blbiny, protože se tomu hrozně smál