Re: Máte zkušenost s Luivacem pro děti a jaké?

Ahoj Janule,

Tak to je to stejné jako u nás.
Synek měl dokonce 6x atb. během půl roku!! Katastrofa.

Zkus prohledat starší témata a témata na Nosní mandle – napsala jsem tu hotové romány, nevěděla jsem si vůbec rady, jak z toho kolotoče nemocí ven
Každé dítě je taky originál a platí na něj něco jiného, co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému atd..

Synek měl nosní mandli taky II. stupeň a byli jsme s vykřičníky odesláni na vytržení (DFN Brno). Já 4 měsíce váhala, jestli ano nebo ne, protože záněty středouší nemíval, trpěl na věčně ucpaný nos, zelené rýmy, pořád dokola angíny, průdušky se 40tkama horečkami atd….Nakonec na zákrok šel, žádné komplikace neměl. Do jaké míry mu to pomohlo, netuším. Nemocný bývá pořád, ale jak jsem psala, už jsou aspoň delší pauzy (místo odchozeného 1 týdne to jsou třeba i 2 měsíce – to je opravdu rekordní).

Na imunitu jsme vyzkoušeli x-preparátů, kolik peněz jsem nechala po lékárnách, to ani nepočítám…Časem jsme to tak „ustálili“, že jednak bere ten bronchovaxon (od října) a kromě toho ještě Iskial (olej ze žraločích jater) a Multivitamol sirup nebo šťávu. Do nosu preventivně vincentku. Echinacea mu absolutně nepomáhala. Od poloviny srpna si dáváme (oba dva) preventan (s ním mám taky výborné zkušenosti).
Teď od začátku června nebral vůbec nic – od 7.6. nechodil do školky, chytnul neštovice a musím zaťukat, že je zdravý jak řípa. Nejradši bych nějak „zastavila“ čas, protože momentálně je synek úplně zlepšený a v dobré kondici po 14 dnech na horách, kdy jsem ho trénovala na 10kilometrových pochodech atd….vše naprosto v pohodě.

Už před sebou živě vidím ty uchrchlané děti ráno v šatně se zelenou nudlí u nosu, věčně „načaté“ a klidně chodící do školky a je mi z toho nanic. Naše učitelky se neozvou, vezmou každého, kdo ráno přijde. Synkova „specialita“ pak bylo to, že odpoledne a večer vypadal naprosto zdravě a na nic si nestěžoval a do rána měl 40 horečku, která mu kolísala i 4 dny a byl zas 14 dnů doma. Doktorka mi několikrát narovinu potvrdila, že mu to musí věčně někdo „nosit“, že on není bacilonosičem, a z každé nemoci je vždy stoprocentně vyléčený. Synka opakovaně posílala na výtěry (třeba 14 dnů po nemoci, aby to bylo nejprokazatelnější, jestli nějakou bakterii má nebo nemá) a byl vždy bez nálezu.

Samozřejmě hodně pít, mít pravidelný režim, o víkendech žádné zadýchané místnosti v hypermarketech, nýbrž za každého počasí i za deště ven na dlouhé prochajdy atd….

Myslím, že hodně dělá i psychika – synek si strašně dlouho nemohl na školku zvyknout, ačkoliv je ohromně šikovný a mezi dětmi nemá vůbec problém, prostě je rád „u mamky“. Teď půjde už čtvrtým rokem (má odklad) a já fakt doufám, že to bude už s nemocemi lepší. Odklad má mimo jiného i z důvodu té velké nemocnosti.

Můj názor – obecně si myslím, že děti z těch věčných nemocí musejí „vyrůst“, že jediné, co pomůže, je čas a že časem opravdu získají větší odolnost. Nic jiného trvale nepomůže. Uvidíš s tím Luivacem, ale já bych radši moc nadějí nevkládala, abys pak nebyla zklamaná…chce to opravdu čas.