Re: nedělní zamyšlení nad emancipací a feminismem

Jak si to kdo udělá, takový to má. Ve svým okolí neznám teda žádnou, která by pořádala pěstní souboje, oháněla se mečem, dělala karate a ve volným čase si šla zastřílet na střelnici.
Já osobně si užívám, když mi někdo podrží dveře, bundu, když mi kolega něco podá, protože je to pro mě vysoko, když se mě někdo zeptá, jestli nechci udělat čaj. Mám upřímnou radost, když mi někdo vysekne kompliment.
Jenomže já taky takový chování vyžaduju. Pokud se někdo chová jako buran, tak ho na to taky upozorním. Neříkám, že všichni kolem mě se chovají jako džentlmeni z černobílých filmů, to uričtě ne, ale všichni taky nejsou křupani.
Nicméně souhlasím s tím, že model galantnosti jaksi přestal být v kurzu, na druhé straně pokud většina žen nedokáže přijmout kompliment, to je potom těžký. Navíc jsem se setkala s názorem, že pokud by měl muž odsunout židli v restauraci, tak "to je trapný, židli si umím odsunout sama", tak to se vlastně ani nedivím, že se do galantností těm chlapům nechce.