Zamyšlení nad emancipací a feminismem

Tak si říkám, jestli jsme tohle my ženský vlastně chtěly. Ještě v raných osmdesátých letech byla Makepeaceová sice krásná a inteligentní, ale když došlo k výbuchu, Dempsey jí kryl vlastním tělem. Dneska by ho za to kopla podpatkem do šimpánu, případně by ho kryla ona. Nakonec by ho ironicky sejmula, protože ona s váhou padesát kilo i s postelí přeci tu bandu rabiátů vykope z povrchu zemskýho úplně stejně. A proč ? Zřejmě proto, že jsme si my ženský začaly myslet, že i fyzickou silou se musíme vyrovnat chlapům. Já tedy žádná křehotinka nejsem ani omylem. Ale můj muž by mě složil jedním cvrnknutím, stejně tak dalších devadesát procent nezakrslých normálně rostlých chlapů. Vždycky když vidím moderní film, vím, jakej bude scénář. I ta nejkřehčí čtyřicetikilová etérická víla nakonec vytáhne baseballovou pálku a složí s ní metrákovýho chlapa. Každá druhá ovládá nějaký to asiatský kopání a vydrží se rubat dvojsečným mečem stejně jako její o padesát kilo těžší kumpán. Připadá mi to šíleně neženský a asexuální. Nestačilo by nám, kdybychom se chlapům vyrovnaly inteligencí a výdrží ? Musíme být na stejný úrovni i fyzicky ?
Jako odchovanec nadnárodní korporace (moje první zaměstnání), jsem si celkem zvykla, že nechat si podržet dveře nemůžu, protože chlap by se bál obvinění z harašení. A tak si myslím, že dochází k mnoha společenským faux paux jenom proto, že už ani chlapi ani ženský nevědí, jak by to vlastně mělo být. Vidím to často na dveřích technické knihovny. Ty jsou tak těžký, že je ženská téměř neotevře. Vždycky s nimi zápasím (mám 158 cm) a okolo se potuluje banda dobře rostlých studentů a za celou dobu napadlo pouze jednoho mi s nimi pomoct. Jednoho jediného za dva roky. Cítila jsem se tak neobvykle, až mi to bylo trapný. Hoch se mě snažil předběhnout, aby mi dveře podržel, ale já nezvyklá už zdvořilému chování od mužů jsem se cítila trapně. Často se mi stává, že se s nějakým zdvořilým mužem srazím ve dveřích. Slušně vychovaný muž se snaží mi dveře podržet, já na to nejsem zvyklá a neočekávám to a pak dojde ke srážce. Už jsem se i tahala v kavárně o svůj kabát, než mi došlo, že mi ho chce kamarád jenom podržet. Se šéfem jsme kolem sebe kroužili ¾ roku, než se jeden z nás odhodlal k tykání, protože nikdo už neví, jak to vlastně má správně být. Vůbec to chlapům nezazlívám, myslím, že vina je půl napůl. Tak jsme se snažily, až jsme to přepískly úplně jiným směrem.Takže když jde loď ke dnu, první ji opouští kapitán a zanechá na lodi malé děti a ženy.

A já se ptám vás jak to máte nastavené. Stává se vám to samé co mě ? Tak dlouho čekáte až vám někdo přidrží dveře, až se na to vykašlete a s prvním slušným mužem se v nich srazíte ? Rumplujou vám muži rukama tak, až vám v nich praští ? (zlaté naznačené rukulíbání, nechápu kdo vymyslel podávání rukou mezi muži a ženami, po celým dni mám ruku vyždímanou jak vemeno starý jalovice).Protože většina mužů ani neodhadne jak moc chlapskej stisk ruky bolí. Necháte si v kavárně podat kabát ? Počítáte automaticky s tím, že tu basu piv přeci jenom potáhne domů manžel ? A přiznejte se, kdo se občas rádi pokocháte filmem, kde chlap pěstí odhání dav, aby jeho křehotinka mohla projít ? Já tedy ano.