Re: Jdeme k dětskému psychiatrovi...

K psychiatričce nás ve 3. třídě poslala se synem škola ve spolupráci s PPP, ve které jsme ale před tím nebyli. Důvody možná podobné jako u vás - nespolupráce, taky jsme dodělávali spoustu věcí doma, ale ne, že by syn nestíhal, on práci nedělal, pokud v ní neviděl smysl nebo když mu něco nešlo, především kreslení a vyrábění ve výtvarce (na té škole se kreslilo snad ve všech předmětech).
No, s psychiatričkou si popovídali, syn doktorku půl hodiny doslova bavil, načež (naštěstí) doktorka shledala, že k ní syn nepatří a odeslala nás do PPP.

Z mýho pohledu - vystřídali jsme se dvěma dětma min. pět psychologických poraden(od předškolního věku, různé školy), v žádné nám nepomohli, ze žádné se nepřišli podívat na dítě do školy. V jedné vytvořili IVP pro nadané dítě, které ale škola nebyla schopná dodržovat.

Jako úspěšné považuju:
1) Jedinou návštěvu u klinické psycholožky paní Krejčířová proto, že staršímu synovi diagnostikovala AS, informace jsme si pak museli dohledávat sami, ale bylo to potřebné odpíchnutí, ani tak ne pro syna samotného, jako spíš pro jeho nejbližší okolí včetně učitelky, aby syna pochopily.
2) homeopatickou léčbu, která (mimo zdravotní oblast) staršímu synovi AS pomohla zredukovat negativní projevy AS, díky tomu mohl fungovat ve škole samostatně a dodnes je (na gymnáziu) v pohodě. Mladšímu synovi pomohla s projevy vzteku, i když vždy jen na chvíli, ne natrvalo (vysvětluji si to ne zcela správným určením léku a tím, že jsme nevytrvali a nepokračovali)
3) metodu RUŠ, která nám pomohla srovnat se psychicky vrámci celé rodiny, protože mimo jiné my jako rodiče svoje nevyřešené problémy přenášíme na děti. Taky jsem pomocí metody pracovala přímo s mladším synem, což se projevilo například takto:
Na začátku prosince - sekunda 8G - dvojka z chování a podmínečné vyloučení ze školy - za nerespektování pravidel, soustavné vyrušování, rozhazování celé výuky, potyčky (slovní) se spolužáky, nerespetování učitelů, odmítání pro něj nepotřebného učiva (všechny tyto projevy trvaly průběžně celou jeho školní docházku), přitom všem jeho psychický neklid přecházející chvílema až do depresí, nevěděl, jak si s tím vším poradit. Poté práce s metodou RUŠ. V lednu - mluvila jsem s několika učiteli - všichni potvrdili synovu velkou proměnu - nevyrušuje, v hodinách je aktivní, učí se, spolupracuje, a nedělá mu to problémy. Jeden z učitelů to okomentoval slovy: "nechápu, co jste s ním udělali". Podmínečné vyloučení bylo zrušeno. Od půlky prosince neměl žádný kázeňský přestupek (předtím 2x týdně a každý den končil za dveřma učebny).