tohle presne

rika Thorwald Dethlefsen v Nemoc jako cesta, co ted ctu (napsal i to Osud jako sance). On to ma teda asi v jinym ramci zasazeny - v esoterickym/hermetickym.

Kdyz to zjednodusim, tak tvrdi, ze nas svet je polaritni a ze púolarita sama o sobe uz je "zlo" (a interlretuje tak i prvnotni hrich - jakblko poznani - vedomi zacne uvazovat v polarite dobro-zlo atd. atd.), ze dite se prvnim nadechem po narozeni do ty polarity vydava (do ty doby je jeste mimo - v jednote). A ze cilem pozemskyho byti by melo snazit se v ramci moznosti (v ramci polarity) dosahnout co nejvetsi jednoty. To znamena prijmout co nejvice protikladu - primnout je VE VEDOMI - primou¨t i ty stiny, kterym se na vedome urovni mame tendenci vyhybat, vytesnovat je. Taky primo mluvi o stinech. Dle nej nemoci prameni prave z potlacovanych polu reality, z potlacovanych stinu. Dle nej by se mel clovek VE VEDOMI snazit prijmout a prozit a pripustit vsechno.

Asi to zni banalne, ale taky to dost zjednodusuju. On to ma secly zasazeny v tom svym ramci esoterickym a asi tomu uplne nerozumim.