Kdy se mění dětské vnímání houpavých aktivit?

Možná je to blbě nazvané, ale nic lepšího mě nenapadlo.

Jsem teď s dětmi na dovolené, kde jsou dvě trampolíny, a děti klidně skáčou hodinu v kuse a jsou šťastné jak blechy. Nedalo mi to, a také jsem si to vyzkoušela. Po třech opatrných výskocích se mi udělalo šoufl, a rozhodně jsem neměla odvahu skákat tak vysoko jako oni. Stejně tak na houpačkách - jako dítě jsem je milovala, teď se jednou zhoupnu a je mi na zvracení. Matějská pouť a její atrakce - ani omylem.

Přivedlo mě to na myšlenku, že vlastně nevím, kdy se to u mě zlomilo, a z oblíbené aktivity se stala "noční můra na blití". Vypozoroval jste to někdo, kdo to máte stejné? Po porodu dětí? Nebo jsme si prostě odvykli?