Re: Kniha Malý Bobeš

Názory 1 až 10 z 15539 [Dalších 15529 >>]
Mirka
(IP adresa 46.13.33.238)
•


Re: Kniha Malý Bobeš
9.6.2012 13:36:03
Minulý týden nás doma vytočil 12-ti letý syn do nepříčetnosti. Abychom ho nezabili, a zároveň nějak potrestali, manžel v nějakém pohnutí mysli sáhl do knihovny, vytáhl Malého Bobše, a řekl. Tu knihu přepíšeš. Ručně. Dnes první stránku ( je s obrázkem a textu je necelá půlka stránky). Synek zasedl a psal. Zdálo se nám, že už píše nějak dlouho, nakoukli jsme do pokoje, a synek sice nepsal, ale usmíval se již nad kapitolou s hodinami. No nechali jsme ho být, a synek četl až do večera. Před spaním nadšeně vykládal o těch rozbitých hodinách, a jestli se takové hodiny dají ještě někde koupit. Večer jsem ke knize zasedla já, moc mi zajímalo, čemu se tak šťastně usmíval. A ano, zatím je na začátku, kde Bobeš leze po střeše, kupuje si rohlík, bojí se klekánic, takže zatím nic strašného nevyčetl, a svým způsobem je to obraz šťastného, byť chudého dětství, a to se synkovi asi líbí, a zřejmě se i s některýma lumpárnama ztotožňuje. Čte dál, večer před spaním, dnes ráno v posteli, zkrátka kdykoliv má čas. Připravila jsem ho na to, že se Bobšovi narodí bratříček, který onemocní a zemře, právě proto, aby z toho neměl šok, jak kdysi já. Já tenkrát věřila, že ho pan doktor uzdraví, a jeho smrt jsem oplakala. Synek se k tomuto ještě nedostal, ovšem tohle téma rozvinul. Opravdu děti umíraly? A já si myslím, že by tuhle tvrdou realitu děti znát měly, aby mohly porovnat, a smrt k životu patří. V osmi letech, když jsme to četli my, to asi bylo zbytečně brzy, ale v těch desíti, dvanácti se to asi dá. Takže syn samozřejmě knihu nepřepisuje, ale dobrovolně jí čte. A já si ji čtu pro zopakování s ním. Ten konec je skutečně agitační, a nesedl mi k té knize nikdy, je to psané jinak než ostatní kapitoly, to že to bylo dopsáno až později jsem se dozvěděla až tady.