Re: Malý Bobeš

»Čí je to koník?«

»To je družstevní.«

»Co je to družstevní?« vyptával se Honzík. Tomuhle zvláštnímu slovu nerozuměl.

»To znamená, že patří všem lidem v Koníkovicích. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil.«

»A dědečku,« zamyslil se Honzík, »co je ještě družstevní?«

»Třeba pole,« odpověděl dědeček a ukázal bičem kolem dokola. »Vidíš, to všechno jsou naše pole. Patří našemu družstvu.«

Honzík se díval na veliké lány polí, které se táhly po obou stranách silnice. Obilí už bylo sklizeno. Na jednom lánu oraly traktory, na jiném jezdilo několik párů koní.

»Máme taky družstevní krávy,« pokračoval dědeček, »a družstevní vepře, ty mám na starosti já, i družstevní slepice, ty má na starosti babička.«

»A dědečku,« znovu zdvihl hlavu Honzík.

»Co chceš?« ozval se dědeček.

»Punťa je taky družstevní?« zeptal se Honzík. Pes slyšel svoje jméno a slabě zakňoural. To jen proto, aby Honzík s dědečkem věděli, že tam je.

»Ne, Punťa není družstevní,« zasmál se dědeček. »Ten je jenom náš.«