Re: Jak na strach dítěte?

Tyjo, uplácej!
Sedmileťák je prostě ještě pořád malej kluk - sedmiletej chlapeček!
Má toho chudák za sebou dost, takže si to fakt zaslouží!!

Já motivuju a uplácím taky, vždycky jsem uplácela a vyplatilo se mi to.
Ne jen tedy hračkou, ale i zážitkem - velký ohlas teď má oběd ve Výtopně na Václaváku - mašinky vozí na stůl pití, nebo třeba vyjížďka přívozem (dárek za darmo), nebo návštěva nového dětského hřiště...
Teď tedy uplácím už jen za "velké" výkony, "prkotiny" typu braní krve ne - to zvládá levou zadní a ani nepípne (paposledy v nemocnici před měsícem během 1 dne 9 zkumavek).

Když byl synek malý - nebyly mu ani 3 roky, chodil na imunulogii na vakcinaci - sám dr. řekl, že aplikovaná vakcína je hodně bolestivá a on ji dostával do zadečku a museli mu ji dělit na půl - do každé půlky dali polovinu dávky. Z ordinace nebyl schopen ani odejít - musela jsem ho odnášet.
Byl ještě tak maličký, že nebyl schopen pobrat odměnu "po akci", takže v té době dostával malý dáreček ještě před tím v čekárně - a po dobu aplikace ho držel v ruce...

Hodně se mi taky osvědčilo, když už je teď velký - že se s ním dohodnu, "co za to" - nejedná se nidky o žádné velké dary, ale už se mu prostě blbě trefuju do vkusu a když chci udělat radost, tak se s ním prostě domluvím... funguje to k oboustranné spokojenosti. Fakt mám štěstí - synek je úžasně spoupracující. Doufám pevně, že se to nezmění - za měsíc má jít na operaci ledvin.