Re: Přítel na ultrazvuku švagrové

No právě, mě to přijde hodně užitečné zreflektovat si, co se to děje ve mně, když se něco takového stane, co mě vykolejí. Co to já mám za citlivé místo, s čím to souvisí a co JÁ můžu udělat a JAK, abych byla spokojenější. Každý někdy na něco takového narazí a jde hodně o to, co s tím pak udělá. Vidím 2 možnosti - jednak již zmiňovaný rozhovor s partmerem, taky bych se ale asi klonila k tomu, že možná neporozumí proč tě to tak zasáhlo.Jako druhou možnost vidím právě tu sebereflexi - píšeš, že nepotřebuješ, aby tě parter opečovával, ale taky ne, aby tě bral za sobě rovného, fušuješ chlapům do řemesla v nětkrých činnostech. Jsi pro svého partnera dost srozumitelná, aby pochopil, kdy jsou ty okamžiky, kdy ryješ zahradu ráda, protže tě to baví a kdy bys chtěla od něj vidět víc starosti, protože už toho máš tak akorát? Abych tu nebyla za chytrou, sama s tím občas mám potíž a myslím, že v tom zdaleka nejsem sama, je to častý problém schopných (a úspěšných) ženských