Duch u Věrky

Kotlování jsem přežila, pes odmítl jít nahoru, radši se věnuje sousedovic kočce, nevěrník, tak jsem radši v televizi pustila pana Segala, abych se nebála...

Slíbená historka:
Ani můj manžel na duchy nevěřil. Když jsme se přestěhovali do mého rodného domu, tak věřit začal a fest.
On je takový noční pták, navíc věčně poletující, když už nikde jinde, tak aspoň okolo baráku (doma totiž kouřit nesmí). Takže chodívá přiložit a pokuřovat okolo desáté a jedenácté večer. A v tu chvíli nepravidelně vídával prapodivný úkaz.
Bydlíme na takové polosamotě, žádné pouliční lampy, nejbližší sousedé na kopci nad námi, po cestě asi 120m od nás zahradní chatka. Tam mají světlo na čidlo. Mezi naším domem a tou chatkou je na jedné straně silnice naše louka s kozama a ovcema, na druhé stráň s lesíkem.
A mezi půl jedenáctou a jedenáctou se to světlo začalo rozsvěcet a zhasínat, a zase rozvěcet a zhasínat... Někdy dokonce byla vidět postava motající se okolo lesíka...
Cesta pokračuje dál okolo našeho domu, ale nikdy nikdo kolem nás neprošel. Mezi jedenáctou a půl dvanáctou úkaz ustal.
A tehdy začal věřit na duchy i můj muž. Nikdy se tam nešel osobně podívat.