Re: Jak stanovuje psychiatr diagnozu? Jen z toho, co mu řekneme?

No a myslíte si, že je tohle skutečná choroba /paranoidní blud/ nebo vymýšlení dotyčné osoby za účelem trápení svého okolí?
V širší rodině je případ, kdy dotyčný má jistý blud týkající se toho, že mu je neustále ubližováno ze strany sousedů. Kupodivu tuhle věc pán ventiluje nejčastěji jen před svými dětmi, skoro se dá říct, že velice dobře ví, před kým ten "nevývratný blud o ubližování" ventilovat. Doktorovi, nebo jiným osobám to neříká. Jinak ve všech ostatních ohledem má vcelku normální nahlížení na realitu, jen žije docela v izolaci, tak to vypadá, jestli to není do jisté míry spíš osamělostí a nějakým vymýšlením ve snaze připoutat na sebe pozornost. Povahově je pán spíš konflktní osoba, taková, že s nikým moc nenavaříl a nenavaři a to i zamlada, když ještě tyhle řeči nevedl.

Oba synové jsou z něj nešťastní, protože je tím otravuje, netuší, co mu na to mají říkat, na návrh, jestli nepotřebuje lékařskou péči by se urazil, navíc před cizími osobami by nejspíš podal velice učesanou verzi "problémů", případně žádnou.

Co s tím? Léčit on "nepotřebuje" dle svého názoru, k lékaři by s tím nešel, nikomu neubližuje, v ostatních věcech je normální - ale ti, kterým se pořád "svěřuje" s křivdami, mají pocit, že je tím vysloveně energeticky vysává. Ani už neví, jak reagovat. V případě, že dají najevo nedůvěru, se on urazí, že mu nevěří, v případě, že jen tak přikyvují a myslí si své, ho v tom nepřímo podporují, což není dobré pro budoucnost, protože se pak ublížené story opakují.
Ale vlastně nemají jinou volbu, když se to týká cizích osob on i řekne: mysleli by si, že jsem třeba blázen, tak jsem to před nimi neříkal.

Dost to vypadá, že tyhle výmysly dokáže korigovat, když má na tom zájem a jen tím oblažuje nejbližší osoby, co nemají dost razance jít s ním do konflitku /a ani páky přimět ho získat reálný náhled na situaci, k lékaři, aby se zjistila podstata, jestli je to choroba, nebo jen výmysl/

Nutno podotknout, že kromě nátury toho, kdo neměl bližší přátele je to i odjakživa negativistická nátura, taky má sklony k citovému vydírání, takže si synové nejsou jistí, jestli to není něco na pomezí choroby a manipulace okolí.

Co s tím, když je to takováto částečná simulace? Nevšímat si toho, odvést řeč jinam, pokud to jde? dotyční si nechtějí s ním zničit vztahy, takže v tom nějak lavírují: sem tam přikývnou, sem tam odvedou řeč na jiné téma...ale prostě je to trápí