Re: špatně

Tylity,je to moc fajn žít s partnerkou Nemám tedy zkušenost, jaké je to žít s chlapem, který doma pomáhá a nenechá ti všechnu práci v domácnosti+starost o děti(práci na 8,5hod.jako bonus)na krku, ale řekla bych, že ženy jsou obecně citlivější ke změnám nálad a situací, dokáží se snadněji omluvit, když šlápnou vedle, berou jako samozřejmost, že když jedna vaří, druhá dělá s dítkem úkol nebo pustí pračku, prostě když to neudělá, tak ta druhá bude mít na ni méně času, protože té práce bude mít jednou tolik. Funguje to tak i mezi kamarádkami, které jsou spolu třeba měsíc někde na chalupě s kopou dětí jich obou, dělají vše společně a pak mají víc volného času.S tou odvahou je to sporné, já jsme už delší dobu žila "dvěma životy" a byla celkem spokojená(jen ta logistika byla občas nervák),ale rozštípla jsem to paradoxně nakonec právě kvůli dětem, ve chvíli, kdy mi došlo, že to v čem žijí není pro ně dobrý životní vzor a nejsou šťastné. Měly k mé partnerce(tehdy oficiálně kamarádce)úžasný vztah, povídala si s nimi, pomáhala se školou(v logických předmětech, které mi jsou na hony vzdálené) hrála si s nimi... A já si uvědomila, že to je to, co chci pro své děti, chápeš? Když už jsem to vyřešila doma, zbývalo vyjít na světlo i v práci a mezi známými. To bylo paradoxně možná ještě těžší, ale musím říct, že doba opravdu pokročila a nebylo to zdaleka takové psycho, jak jsem si představovala. Když tak přemýšlím, ztratila jsem v průběhu roku jen asi dvě známé, které to nezkously(u jedné jsem to věděla předem, ale u té druhé to bolelo)jinak stav nezměněn. Prošly jsme si moc těžkým obdobím, kdy se nám předčasně narodila a během pár dní po sobě zemřela dvojčátka(vloni v létě)a teď se upínáme k létu, kdy bychom to mohly zkusit znovu. Takže snad budeme za pár let řešit problém, jak vysvětlit ve školce a na písku dvě maminky a jedno taťku.No život je plný překvapení, že? Držím palce, ať tvá dcera zůstane ve tvé péči a zapomene na nepěkné chvíle v původní rodině a vyroste v sebevědomou a rozumnou žábu.Co se týče těch tvých třicátníků, tak to neporadím, je to jen pár let, co jsem byla v jejich věku a obávám se, že pokud nedostali rozum do teď, už to asi nedoženou.