Re: Panicka porucha- vymitani zleho duch (energie)?

Pam-pelo, to poslední už vím, odmítám proto vesměs o věcech diskutovat dopředu, to přitahuje negativní energii, nebo nevím, jak bych to popsala.


Ale tomu prvnímu moc nerozumím...jako tomu, že mám asi nějaké blbé vnitřní nastavení tomu jo - jenže bych se toho nastavení strašně ráda zbavila, jen nevím, jak na to.

Jo, takhle to mám postavené už od dětství, ale svatbou a změnou jména jsem si nepomohla. Nějak jsem neomylně k sobě přitáhla chlapa, co měl svých problémů dost a s takovým jsem si neměla začínat.
Bylo to jakoby do batohu vlastních problémů z dětství přihodit i ty jeho. On nedokáže pomoct mě, já jemu...často spolu provozujeme takové sebeničící kolečko sporů, taky on není moc opora v problémech...někdy mám pocit, že jestli to nejsou účty z minulých životů, tak jeho ke mě přitáhl spíš můj nedostatek sebedůvěry a sebevědomí.
On sice navenek přede mnou hraje, jaký je king, ale bohužel je spíš slaboch. Kdybych byla suverénní ženská, dokázala bych s ním jinak jednat, některé věci si nenechat líbit...anebo bychom spolu vůbec nebyli.

Když tak přemýšlím o životě, přesně mi přijde, že pokud třeba v dětství člověk nasaje negativní myšlení rodičů, popř. příjdou negativní zkušenosti, díky kterým si nevěří, nebo má sklon k depresím, tak na sebe dál a dál nabaluje další problémy.
Tudíž šance, že takový člověk by kápnul na partnera, který je vnitřně srovnaný a jemu pomůže vzhůru a růst, je dost mizivá.
Ale mám známou, u které to čistě náhodou fungovalo, léta jí ubíjel hrozný sobec a blbec, ani si jí nevážil...zůstávala s ním a když se s ním nakonec sám rozešel /protože ona by to neudělala/, osud jí doslova zázračně přihrál do cesty jiného chlapa - takového, co v ničem neviděl problém, nebál se i podnikat...a ona, původně zamindrákovaná, byla najednou jako politá živou vodou - začala studovat, plánovat budoucnost, dá se říct, že z něj čerpala jakousi životní odvahu.

No ale každý bohužel nemá to štěstí...já bych to zkusila nějak svépomocně, ale nejde mi to. Jako manžel má svých mindráků dost, ten mě rozhodně nahoru nepomůže. Rekla bych, že má i někdy plezír z toho, že se mi nedaří - ne teda zjevnej, navenek dělá, že mu to leze na nervy, ale já prostě vím, že sebevědomou ženskou by on k sobě ani nepřitáhl, že mu vnitřně nevyhovuje.