Re: Dětské domovy - jsou opravdu rodinného typu?

Petulio, v 90. letech jsem v jednom DD měla praxi, 2 týdny. Byl rodinného typu, což znamená že skupiny po 8 dětech měly své určené tety, vlastní obývák, vlastní pokoj s buňkami pro děti, apod.. Ty děti určitě trpí nedostatkem lásky, protože co jsem se tam objevila, už po mně lezly a chtěly se mazlit, chovat, atd., zvláště ty nejmenší (kolem 4 let). Ta žízeň po lásce je u nich obrovská a to jsou v tom lepším typu děckých domovů, tedy rodinném (ještě je ten internátní typ). Když jsem odcházela, děti plakaly, křičely na mě, že jsem zrádkyně a některé po mně i házely kameny. Chtěly, abych si je odvedla s sebou (mně v té době bylo 19 let). Fakt hrozné. Někde jsem četla, že aby z dítěte vyrostl spokojený člověk, mělo by se mazlit alespoň 30 minut denně. Pochybuji, že ty děti tolik lásky dostanou. Většina z těch dětí nebyla právně volná, protože rodiče projevovali určitý, minimální zájem.