Zlostné 20měsíční dítě

Dobrý den paní doktorko, asi se budu opakovat, ale mám doma 20měsíčního synka, jehož výchova mě i manžela velmi vysiluje a často si s ním nevíme rady.Nakonec to má dopad i na starší dceru, na kterou nemám teď vůbec čas.Od malinka byl uječené a vztekající se miminko.Asi to bude jeho temperament.Jak s tím ale pracovat? Syn je jako živé stříbro, neposedí chvilku, pořád potřebuje nové vjemy a zůstat s ním byť jen jedno dopoledne doma je katastrofa.Neumí si pohrát sám, nemá ani oblíbenou hračku. Zabaví se jen na chvíli novými věcmi nebo nějakou destrukcí a rozebráním čehosi.Má několikrát denně záchvatek vzteku, když mu není vyhověno, včetně bouchání hlavou do čehokoliv, co je v dosahu.Záchvatky provozuje i venku, častěji když jdeme někam společně i s manželem.Odmítá chodit do schodů, přestože to zvládne (bydlíme ve 4.patře bez výtahu),i když mu vysvětluji, že maminka ho už neunese(15kg). Směje se mi a často se otočí a místo nahoru jde zase dolů. Pokud ho chci poponést násilím, ječí na celé kolo a škube sebou, že se bojím, že mi vypadne z rukou.Peru se s ním téměř u každého přebalování a oblékání.Je to velmi vysilující, psychicky, ale už i fyzicky.Nerad se mazlí a když, tak jen ojediněle a jen tehdy když on sám chce.Hlídává ho i babička, kde se chová o něco lépe.Přístup máme stejný, možná jen je babička o něco trpělivější.Myslím, že má syn z babičky a dědy větší respekt.Nedávno před jejich zraky vyšel všechny schody domů a druhý den už sám se mnou opět odmítal.Zklidní se to věkem, máme ještě vydržet a zkusit ho více utahat, aby neměl tolik energie na zlobení? Anebo už je to na odbornou pomoc? Dcerka taková nebyla, tak je to pro mě šok, co nyní zažívám.Ani nikam společně nejezdíme, protože máme strach, jak bychom to kdekoliv mimo domov s malým zvládli.Děkuji předem za jakékoliv doporučení.