Otázka
Odpověď
Syn nechce usnout v mé přítomnosti
4.6.2012 14:11:53 Rozára, 19ti měsíční syn
Dobrý den, paní doktorko,
mám poněkud zvláštní dotaz, na který nejsem schopná najít nikde odpověď, takže jsem se poprvé odhodlala napsat do poradny. Syn, 19 měsíců, šikovný, zvědavý, aktivní, mluvka, celkově bez problémů, spí již od roka ve svém pokojíčku. Odstěhovali jsme jej tam z naší ložnice v době, kdy se odnaučoval noční kojení a vstávání, což v mé přítomnost nebylo prakticky možné (nikoli proto, že bych mu "povolovala", snažila jsem se být na něj maximálně hodná a vstřícná, ale nekompromisně nekojit). Jakmile byl sám, během dvou týdnů spal spokojeně celou noc. (Kojila jsem pak ještě půl roku, večer a ráno). Nezdá se mi, že by se bál nebo jinak "trpěl" vlastním pokojíkem. Usíná s lehkými protesty, když křičí hodně, jde za ním manžel a pak už usne hned. Problém nastane, když musí (třeba na návštěvě) spát v jedné místnosti se mnou. Jakmile se probudí (což je vždy v cizím prostředí, kde spává hůře, přesto, že odmala s ním někam jezdíme) a vidí mě, odmítá spát - pláče a křičí na mě maminko, když ho zkusím položit, řve jak tur, vezmu ho do postele, snažím se tvářit, že "spíme", aby neměl závbavu, ovšem tu si dělá sám, začne mi skákat po hlavě.. Tohle vydrží třeba dvě hodiny, je naprosto unavený, je vidět, že potřebuje spát, ale dokud tam jsem, neusne. Když odejdu a zůstane s ním manžel, tak jej uloží a syn za chvíli zase spí. Nevím, čím to je, jsem s ním stále doma, pryč chodím jeden den v týdnu, maximálně se mu věnuji, je to spokojené, veselé, přátelské dítě, není závislý (zvládá mou nepřítomnost). Jsem z toho nešťastná, mám pocit, že jsem udělala nějakou chybu, protože mi připadá naprosto nenormální, aby malé dítě nemohlo usnout v náruči své matky.. Nebo je prostě jen tak hrozně aktivní a zvědavý? Mohu to změnit, změní se to věkem? Moc děkuji za odpověď, omlouvám se za rozsah dotazu, ale opravdu mě to trápí.
mám poněkud zvláštní dotaz, na který nejsem schopná najít nikde odpověď, takže jsem se poprvé odhodlala napsat do poradny. Syn, 19 měsíců, šikovný, zvědavý, aktivní, mluvka, celkově bez problémů, spí již od roka ve svém pokojíčku. Odstěhovali jsme jej tam z naší ložnice v době, kdy se odnaučoval noční kojení a vstávání, což v mé přítomnost nebylo prakticky možné (nikoli proto, že bych mu "povolovala", snažila jsem se být na něj maximálně hodná a vstřícná, ale nekompromisně nekojit). Jakmile byl sám, během dvou týdnů spal spokojeně celou noc. (Kojila jsem pak ještě půl roku, večer a ráno). Nezdá se mi, že by se bál nebo jinak "trpěl" vlastním pokojíkem. Usíná s lehkými protesty, když křičí hodně, jde za ním manžel a pak už usne hned. Problém nastane, když musí (třeba na návštěvě) spát v jedné místnosti se mnou. Jakmile se probudí (což je vždy v cizím prostředí, kde spává hůře, přesto, že odmala s ním někam jezdíme) a vidí mě, odmítá spát - pláče a křičí na mě maminko, když ho zkusím položit, řve jak tur, vezmu ho do postele, snažím se tvářit, že "spíme", aby neměl závbavu, ovšem tu si dělá sám, začne mi skákat po hlavě.. Tohle vydrží třeba dvě hodiny, je naprosto unavený, je vidět, že potřebuje spát, ale dokud tam jsem, neusne. Když odejdu a zůstane s ním manžel, tak jej uloží a syn za chvíli zase spí. Nevím, čím to je, jsem s ním stále doma, pryč chodím jeden den v týdnu, maximálně se mu věnuji, je to spokojené, veselé, přátelské dítě, není závislý (zvládá mou nepřítomnost). Jsem z toho nešťastná, mám pocit, že jsem udělala nějakou chybu, protože mi připadá naprosto nenormální, aby malé dítě nemohlo usnout v náruči své matky.. Nebo je prostě jen tak hrozně aktivní a zvědavý? Mohu to změnit, změní se to věkem? Moc děkuji za odpověď, omlouvám se za rozsah dotazu, ale opravdu mě to trápí.