Otázka
Odpověď
15m syn znenadání odmítá otce
17.4.2012 13:24:25 petra, syn 15m
Dobrý den paní doktorko, obracím se na Vás po pár měsících znovu, neboť jsem před časem řešila spaní mého dítěte a Vaše rada mi byla moc užitečná a moc jste mi pomohla, zejména postavit se k problému jasněji a správně. Mnohokrát Vám děkuji :-).
Měla bych na Vás dotaz ohledně vztahu manžela a mého syna(15měs.). Vím, že podobné dotazy už zazněly, ale přece jen-každá situace je jiná: náš syn se úderem 1.narozenin začal chovat odmítavě ke svému otci. Nevím o žádné změně v jeho životě, snad jen, že jsme mu přestěhovali postýlku do jeho pokoje. Malý má teď sice „mamánkovské“ období, ale se vztahem k otci je to čím dál horší. Manžel se mu věnuje, hraje si s ním, hlídá, krmí, uspává a rozhodně mu nijak neublížil. Když je s ním sám, je všechno v pořádku, směje se, hraje si, pomazlí se…ale jen mě slyší, tak od něj nechce ani napít ani pohladit a honem za mnou. Občas se i v mé přítomnosti zapomene a nechá se vlákat do hry, ale většinou ho začne odstrkovat. Odtahuje se od něj, neusměje se, brečí, když ho manžel pochová.
Možná je důležitá informace, že nemáme babičky, tetičky ani jiné duše, takže je pořád se mnou, případně se mnou a s manželem, občas tedy i jen s ním..
Manžel je z toho nešťastný. Snaží se si to nebrat osobně, ale bolí ho to. Je připravený se starat na 100%, v noci k němu vstane, prožívá každý zub a žije pro něj celým srdcem. Trápí mne, když vidím,jak je zoufalý. Pracuje občas do noci, jindy má celé dny volno, takže i času s ním tráví poměrně dost, i když ne každý den - (krátký/dlouhý týden). Když jsme venku, nemá problém. Co dělat, aby se to zase zlomilo a aby jejich vztah fungoval? Jak dlouho to může trvat a jak podpořit, aby ho syn zpět přijmul a aby se radoval, ze má fajn tátu? Mám ho nutit , aby byl i v mé přítomnosti u něj? Mám chodit pryč, aby spolu byli častěji sami?
Pořád se uklidňuji, že to přejde, až na mě nebude tolik viset, ale rve mi to srdce a bůhví, jak dlouho to může trvat… Děkuji Vám mockrát za odpověď. Petra.
Měla bych na Vás dotaz ohledně vztahu manžela a mého syna(15měs.). Vím, že podobné dotazy už zazněly, ale přece jen-každá situace je jiná: náš syn se úderem 1.narozenin začal chovat odmítavě ke svému otci. Nevím o žádné změně v jeho životě, snad jen, že jsme mu přestěhovali postýlku do jeho pokoje. Malý má teď sice „mamánkovské“ období, ale se vztahem k otci je to čím dál horší. Manžel se mu věnuje, hraje si s ním, hlídá, krmí, uspává a rozhodně mu nijak neublížil. Když je s ním sám, je všechno v pořádku, směje se, hraje si, pomazlí se…ale jen mě slyší, tak od něj nechce ani napít ani pohladit a honem za mnou. Občas se i v mé přítomnosti zapomene a nechá se vlákat do hry, ale většinou ho začne odstrkovat. Odtahuje se od něj, neusměje se, brečí, když ho manžel pochová.
Možná je důležitá informace, že nemáme babičky, tetičky ani jiné duše, takže je pořád se mnou, případně se mnou a s manželem, občas tedy i jen s ním..
Manžel je z toho nešťastný. Snaží se si to nebrat osobně, ale bolí ho to. Je připravený se starat na 100%, v noci k němu vstane, prožívá každý zub a žije pro něj celým srdcem. Trápí mne, když vidím,jak je zoufalý. Pracuje občas do noci, jindy má celé dny volno, takže i času s ním tráví poměrně dost, i když ne každý den - (krátký/dlouhý týden). Když jsme venku, nemá problém. Co dělat, aby se to zase zlomilo a aby jejich vztah fungoval? Jak dlouho to může trvat a jak podpořit, aby ho syn zpět přijmul a aby se radoval, ze má fajn tátu? Mám ho nutit , aby byl i v mé přítomnosti u něj? Mám chodit pryč, aby spolu byli častěji sami?
Pořád se uklidňuji, že to přejde, až na mě nebude tolik viset, ale rve mi to srdce a bůhví, jak dlouho to může trvat… Děkuji Vám mockrát za odpověď. Petra.