Otázka
Odpověď
Dcera neposlouchá i když chápe, co po ní chci
23.10.2011 17:02:06 Lucka
Dobrý den,
ráda bych se zeptala na postup při zvládání mé 2,5 leté dcery. Vůbec mě neposlouchá, snažím se jí vysvětlit, proč danou věc nemůže dělat (např. lézt na cizí ploty, čmárat na stůl). Ona to po mně zopakuje, ví moc dobře, že to nemá dělat, ale stejně to dělá. Když se s ní zlobím, řekne jen "Promiň maminko, já nechtěla.." A tím to hasne a příště to udělá zas. Někdy na mě i napřáhne (nedávno u doktorky) a doktorka přísným hlasem na ni, co to dělá mamince a ona jí odpověděla, že tam má maminka mouchu. Ale v očích má vidět vztek. Ignoruje veškeré naše snažení, vždycky udělá něco, co nesmí a už předem hlásí, že to udělala a omlouvá se. Někdy s úsměvem. Mimo to se hodně vzteká, křičí na veřejnosti a když prostě nechce jít, tak s ní nepohnu. Snažím se jí to opět v klidu vysvětlit, ale málokdy to zabere. Nezbývá mi nic jiného, než ji chytnout a např. obout boty, ale to je vždycky naprostá katastrofa. Začne kopat a řvát. Jak řešit tyto situace? Mám dál v klidu vysvětlovat? Co když zrovna není z nějakého důvodu čas? Nechci, aby z ní vyrostl nevychovanec a nechci nic zanedbat.
Ale abych jen nehanila - je zase hodně sociální typ, nemá problém být beze mě, hodně ji baví knížky, je pohybově nadaná, povídá si se mnou, zpívá písničky a říkanky..ale pak ji prostě přepne mozek:)
Děkuji za odpověď!
Lucka
ráda bych se zeptala na postup při zvládání mé 2,5 leté dcery. Vůbec mě neposlouchá, snažím se jí vysvětlit, proč danou věc nemůže dělat (např. lézt na cizí ploty, čmárat na stůl). Ona to po mně zopakuje, ví moc dobře, že to nemá dělat, ale stejně to dělá. Když se s ní zlobím, řekne jen "Promiň maminko, já nechtěla.." A tím to hasne a příště to udělá zas. Někdy na mě i napřáhne (nedávno u doktorky) a doktorka přísným hlasem na ni, co to dělá mamince a ona jí odpověděla, že tam má maminka mouchu. Ale v očích má vidět vztek. Ignoruje veškeré naše snažení, vždycky udělá něco, co nesmí a už předem hlásí, že to udělala a omlouvá se. Někdy s úsměvem. Mimo to se hodně vzteká, křičí na veřejnosti a když prostě nechce jít, tak s ní nepohnu. Snažím se jí to opět v klidu vysvětlit, ale málokdy to zabere. Nezbývá mi nic jiného, než ji chytnout a např. obout boty, ale to je vždycky naprostá katastrofa. Začne kopat a řvát. Jak řešit tyto situace? Mám dál v klidu vysvětlovat? Co když zrovna není z nějakého důvodu čas? Nechci, aby z ní vyrostl nevychovanec a nechci nic zanedbat.
Ale abych jen nehanila - je zase hodně sociální typ, nemá problém být beze mě, hodně ji baví knížky, je pohybově nadaná, povídá si se mnou, zpívá písničky a říkanky..ale pak ji prostě přepne mozek:)
Děkuji za odpověď!
Lucka
V její náručí
