Otázka
Odpověď
Syn 3 roky nechce komunikovat s některými lidmi
23.10.2010 13:13:40 Lenka, syn Daniel 3 roky 2měsíce
Dobrý den,
chtěla bych požádat o Váš názor k mému synovi, kterému byly v srpnu 3 roky. Problém je s tím, že nechce komunikovat s některými lidmi. Co se týká lidí, které vidí častěji, pak je vše ok. Pak jsou typy lidí, se kterými se rozmluví například po 30-ti minutých či později /jako například moje babička, kterou vidí 6krát do roka/. S některými však nenaváže komunikaci nikdy.
Od dvou let chodil do jeslí, jelikož byl ale za začátku na mě fixovaný, začínali jsme s postupným hlídáním u jedné maminky, která měla své dvě děti. Překvapilo mě, jak se rychle adaptoval a to jak u zmíněné paní /zde plakal jen jednou/, tak v jeslích /po dobu 6ti měsíců chodil do jednoho oddělení,kde byl spokojený - pak kvůli jeho věku přešel ke starším dětem, kde sice neplakal, ale bylo vidět, že se tam moc s učitelkami necítí/. Měla jsem pocit a i se tak choval, že se mu tam líbí.Ani oni neměli pocit - až na mluvení, že by tam byl nešťastný.Chválili ho, jak je šikovný, hraje si s dětmi, směje se...
V srpnu nastoupil do jeslí a v září prodělal bohužel pneumokoka, byl 14dnů v nemocnici. Byl vždy stydlivější, v jeslích začal komunikovat s učitelkami až ponději, jinak s nimi mluvil třeba jen šepotem. Pak se vše ustálilo, kamkoliv jsme přišli, nahlas pozdravil...zlom však nastal o prázdninách - mi přijde, kdy se vše vrátilo zpět.Prázdniny trávil s námi, 3týdny ho u nás hlídala sestra kterou zbožňuje a asi 5dnů byl poprvé sám u dědy, bez kterého skoro nedá ani ránu.
Od září chodí nově do školky, kde s učitelkou nekomunikuje vůbec. Přitom se do školky těší, krásně o ni mluví - včetně učitelek.Udělá co chtějí, ale sám si jim neřekne, že chce na wc. Na něco se ho zeptají a on sklopí oči, nervozitou špulí pusu a nic neřekne. Tam si s dětmi hraje, krásně jí, spí, ale nepromluví. I když například hromadně zpívají písničky, on se nepřidá. Přijde ale domů a začne mě ji učit. Má prostě nějaký blok. Nejsem si vědoma, že by se mu někdy něco stalo - může to mít stále spojitost s nemocnicí a že toho na něj bylo v té době dost?Nutno dodat, po pobytu v nemocnici poté ještě do konce roku prodělal 3krát zánět stř.ucha.Takže špatné zkušenosti s doktory. Do teď mu trvalo než k nim získal opět důvěru, že ne vždy se bude dít něco špatného - myšleno injekce....
Ve školce jsem se o tom bavila s učitelkou, která si myslí, že mohl mít s dospělým - cizím špatnou zkušenost a proto teď nereaguje. Já si nejsem vědoma, že by měl Danik s někým špatnou zkušenost, což ale neznamená, že se to nemohlo stát. Mohl některou situaci vnímat jinak než já.
Chci se Vás proto zeptat, zda je syn ještě malý a vše se srovná nebo může být skutečně někde zakopaný pes. V tom případě bych Vás chtěla požádat o radu, jak na to. Na syna netlačíme, občas mu řekneme, aby učitelce donesl jeho oblíbenou knížku a povypráví ji. On to nechce. Maximálně ji donese ukázet vitamín, který bere :-). U toho ale také nepromluví.
Nutno dodat, že i já jsem měla dlouho problémy s komunikací s lidmi. Nevyhledávala jsem velké party, byla jsem spokojena v menší skupince lidí. Pravda ale je, že na dotazy jsem reagovala...
Děkuji za Vaši odpověď a Váš čas
Lenka
chtěla bych požádat o Váš názor k mému synovi, kterému byly v srpnu 3 roky. Problém je s tím, že nechce komunikovat s některými lidmi. Co se týká lidí, které vidí častěji, pak je vše ok. Pak jsou typy lidí, se kterými se rozmluví například po 30-ti minutých či později /jako například moje babička, kterou vidí 6krát do roka/. S některými však nenaváže komunikaci nikdy.
Od dvou let chodil do jeslí, jelikož byl ale za začátku na mě fixovaný, začínali jsme s postupným hlídáním u jedné maminky, která měla své dvě děti. Překvapilo mě, jak se rychle adaptoval a to jak u zmíněné paní /zde plakal jen jednou/, tak v jeslích /po dobu 6ti měsíců chodil do jednoho oddělení,kde byl spokojený - pak kvůli jeho věku přešel ke starším dětem, kde sice neplakal, ale bylo vidět, že se tam moc s učitelkami necítí/. Měla jsem pocit a i se tak choval, že se mu tam líbí.Ani oni neměli pocit - až na mluvení, že by tam byl nešťastný.Chválili ho, jak je šikovný, hraje si s dětmi, směje se...
V srpnu nastoupil do jeslí a v září prodělal bohužel pneumokoka, byl 14dnů v nemocnici. Byl vždy stydlivější, v jeslích začal komunikovat s učitelkami až ponději, jinak s nimi mluvil třeba jen šepotem. Pak se vše ustálilo, kamkoliv jsme přišli, nahlas pozdravil...zlom však nastal o prázdninách - mi přijde, kdy se vše vrátilo zpět.Prázdniny trávil s námi, 3týdny ho u nás hlídala sestra kterou zbožňuje a asi 5dnů byl poprvé sám u dědy, bez kterého skoro nedá ani ránu.
Od září chodí nově do školky, kde s učitelkou nekomunikuje vůbec. Přitom se do školky těší, krásně o ni mluví - včetně učitelek.Udělá co chtějí, ale sám si jim neřekne, že chce na wc. Na něco se ho zeptají a on sklopí oči, nervozitou špulí pusu a nic neřekne. Tam si s dětmi hraje, krásně jí, spí, ale nepromluví. I když například hromadně zpívají písničky, on se nepřidá. Přijde ale domů a začne mě ji učit. Má prostě nějaký blok. Nejsem si vědoma, že by se mu někdy něco stalo - může to mít stále spojitost s nemocnicí a že toho na něj bylo v té době dost?Nutno dodat, po pobytu v nemocnici poté ještě do konce roku prodělal 3krát zánět stř.ucha.Takže špatné zkušenosti s doktory. Do teď mu trvalo než k nim získal opět důvěru, že ne vždy se bude dít něco špatného - myšleno injekce....
Ve školce jsem se o tom bavila s učitelkou, která si myslí, že mohl mít s dospělým - cizím špatnou zkušenost a proto teď nereaguje. Já si nejsem vědoma, že by měl Danik s někým špatnou zkušenost, což ale neznamená, že se to nemohlo stát. Mohl některou situaci vnímat jinak než já.
Chci se Vás proto zeptat, zda je syn ještě malý a vše se srovná nebo může být skutečně někde zakopaný pes. V tom případě bych Vás chtěla požádat o radu, jak na to. Na syna netlačíme, občas mu řekneme, aby učitelce donesl jeho oblíbenou knížku a povypráví ji. On to nechce. Maximálně ji donese ukázet vitamín, který bere :-). U toho ale také nepromluví.
Nutno dodat, že i já jsem měla dlouho problémy s komunikací s lidmi. Nevyhledávala jsem velké party, byla jsem spokojena v menší skupince lidí. Pravda ale je, že na dotazy jsem reagovala...
Děkuji za Vaši odpověď a Váš čas
Lenka
V její náručí
