Strach z Vojtovy metody nebo přehnaná fixace na matku

Dobrý den, chci Vás poprosit o radu, protože už začínám být zoufalá a s dcerkou si nevíme rady.Dcera má dvacet měsíců a je na mě velice fixovaná. Vše začalo v době okolo 9.měsíce, kdy se paní doktorce nezdál její psychomotorický vývoj a odeslala nás na dětskou neurologii.Tam nám paní doktorka napsala rehabilitace podle Vojtovy metody.Cvičili jsme s velkým pláčem, ale poctivě, tak ják nám bylo řečeno, ikdyž mi to rvalo srdce.Po 3 měsících to bylo s pohybem lepší.Barunka se naučila otáčet, lézt po čtyřech, sedat si a dokonce se i stavět okolo nábytku.Sama začala chodit od 17. měsíce. Jenže přišel jiný problém. Strach z bílého pláště a vlastně téměř z každého člověka, který se k ní přiblíží a nebo na ni promluví.Nechce se zapojit ani do kolektivu dětí, které žijí v sousedství a jsou přibližně stejně staré a nezaleží na tom,jestli je to 5 dětí najednou nebo jedno dítě, vždy propukne v hysterický pláč a ode mne se nehne ani na krok. S návštěvami je to stejné. Nikdo na ni nesmí ani promluvit a sedí jen u mě na klině. Celou dobu jsem si říkala, že to přejde a časem si začne zvykat, ale je to jen horší.Dcerka nechce být už ani s tatínkem a už měsíc spí se mnou v posteli a tatínek spí na pohovce, protože jinak strašně křičí. S manželem je ráda, ale jen když si chce pohrát, to je pro ni ten správný parťák. Už jsme oba dva bezradní. Já jsem vyčerpaná, protože mě nikdo nemůže vystřídat ani na jednu noc a manžela trapí to, že u něj malá křičí jako u cizího. Poraďte prosím, co děláme špatně?