Nechce být sama ve školce

Dobry den, chtela bych Vas poprosit o radu, jak resit nasi situaci. Prestehvali jsme se do noveho mesta, Eli jsme dali na dva dny v tydnu do skolky, aby se naucila jazyk (my jsme Cesi, ale zijeme v Nemecku. Mala hodne mluvi a jazykova bariera je uz docela problem) Do skolky chodi od cervna a moc se tam tesila. Chvili tam zurila a delala sceny, ale to uz je za nami. Ted je tam stastna a krasne si hraje. Musim tam byt, ale s ni. Tady funguje postupna integrace, takze me ucitelka posilala domu, jenze Eli tam celou dobu nepricetne kricela, jak smyslu zbavena... Je to stejne, kdyz odejdu na 2 minutky nebo na dve hodiny. Kdyz prijdu, vse je v poradku jako mavnutim proutku. Ucitelka me pousti jen na chvilku, kdyz jsme venku, jelikoz se musi venvtat i ostatnim detem. Sama je bezradna a rika, ze nikdy nic podobneho nezazila a nedokaze mi poadit. Eli se proste rozhodla, ze skolka je sice super, ale ze tam sama nebude.
Mate nejake tipy, jak nastalou situaci resit?
Ucitelka ve skolce se bude od zari menit (bude to Polka, takze trchu mozna odpadne jazykova bariera.)
Predpokladam, ze to ma co delat s prichodem maleho brasky. Do skolky zacala chodit kratce pred jeho narozenim. Trosku zarli, ale neni to nijak tragicke. Nemela nikdy zadne problemy s jinymi lidmi. Maminka ji nikdy nechybela, bez problemu sla ven nebo nekde zustavala vpodstate s kymkoliv. Vyzvedava si ji babicka a vozi si ji na prazdniny a nijak po rodicich nesmutni...
Kde je tedy zakopany pes? Doporucila byste nam nejakou literaturu? Mam s ni stale chodit do skolky a nechavat kricet v nadeji, ze se to zlomi nebo radeji prestat ji do skolky davat, aby "zapomnela" a integrovala se lepe pozdeji do "normalni velke skolky?"
Dekui mnohokrat za odpoved!