Otázka
Odpověď
Re: Spinkání
18.6.2009 7:09:15 Ilona Špaňhelová
Zdravím Vás!
Nejprve je důležité, abyste si vy sama řekla, co vlastně chcete a k čemu máte odvahu, vervu, sílu a odhodlání, abyste v jiném přístupu vydržela. Může vám v tom někdo pomoct? Kamarádka, babička, teta, sestra ... Pokud budete moct, začněte s jinakostí při ukládání přes den. Pokud spí také u vás v posteli, měl by po kojení být daný do postýlky a spát tam dál. Pokud brečí a bude se vám to zdát vhodné, lehněte si vedle něho na postel (on by byl dál v postýlce) a vytrvejte. Pokud to není dobrý přístup, mějte otevřené dveře, dělejte trochu zvukový rámus, aby věděl, že jste nikam neodešla, ale zkuste, aby usnul sám. V jeho věku má mít dítě zkušenost s tím, že se setká s překážkami a umí si s nimi poradit. Je to dobrý vklad do dalšího života a do "poprání" se v něm s překážkami. Pokud budete mít sílu v noci, mělo by to být stejné - nakojíte s dáte do postýlky. Nepůjde to v klidu hned, má dlouhou zkušenost, že spal u vás v posteli a bylo mu tam dobře. Pokud budete mít sílu, vytrvejte. Mělo by se to trochu změnit cca po týdnu, kdy začnete se změnou.
Je to tak, jak píšete. Dítě cítí z nás rodičů jistotu, proto ji zkuste nějakým způsobem pociťovat vy sama ve svém chování a tím ji předat i synovi. Mluvte s ním o tom, jak se máte, co je pěkného v daném dnu, co nestojí za nic.
Tak si i rodiče v určitém slova smyslu uvolňují emoce a může to pak pomoct i dětem, protože z nás necítí napětí.
Pěkné dny Ilona Špaňhelová
Nejprve je důležité, abyste si vy sama řekla, co vlastně chcete a k čemu máte odvahu, vervu, sílu a odhodlání, abyste v jiném přístupu vydržela. Může vám v tom někdo pomoct? Kamarádka, babička, teta, sestra ... Pokud budete moct, začněte s jinakostí při ukládání přes den. Pokud spí také u vás v posteli, měl by po kojení být daný do postýlky a spát tam dál. Pokud brečí a bude se vám to zdát vhodné, lehněte si vedle něho na postel (on by byl dál v postýlce) a vytrvejte. Pokud to není dobrý přístup, mějte otevřené dveře, dělejte trochu zvukový rámus, aby věděl, že jste nikam neodešla, ale zkuste, aby usnul sám. V jeho věku má mít dítě zkušenost s tím, že se setká s překážkami a umí si s nimi poradit. Je to dobrý vklad do dalšího života a do "poprání" se v něm s překážkami. Pokud budete mít sílu v noci, mělo by to být stejné - nakojíte s dáte do postýlky. Nepůjde to v klidu hned, má dlouhou zkušenost, že spal u vás v posteli a bylo mu tam dobře. Pokud budete mít sílu, vytrvejte. Mělo by se to trochu změnit cca po týdnu, kdy začnete se změnou.
Je to tak, jak píšete. Dítě cítí z nás rodičů jistotu, proto ji zkuste nějakým způsobem pociťovat vy sama ve svém chování a tím ji předat i synovi. Mluvte s ním o tom, jak se máte, co je pěkného v daném dnu, co nestojí za nic.
Tak si i rodiče v určitém slova smyslu uvolňují emoce a může to pak pomoct i dětem, protože z nás necítí napětí.
Pěkné dny Ilona Špaňhelová