Otázka
Odpověď
Kritické období 3. roku
12.6.2009 13:14:51 Linda, syn 32 měsíců
Dobrý den, mám syna starého 36 měsíců. Je to strašně šikovný a bystrý kluk, hodný..... Ale v poslední
době, zřejmě kritické období 3.roku, to s ním nemám jednoduché. Je pochopitelně nejčastěji se mnou,
a proto si ke mně také dovolí to, co by si k nikomu jinému nedovolil. Nevím, jestli je chyba ve mně, jestli jsem třeba
málo autoritativní....Ale strašně mě to mrzí. Dokáže se ke mně chovat opravdu ošklivě, teď min. 3x do týdne mě dokáže vytočit
na nejvyšší míru. Vyloženě dělá naschvály. Absolutně neposlouchá, odmlouvá, i přesto, že už jsem mu dala několikrát dost dobře najevo,
že takhle ne.Nechci, aby z něj vyrostl někdo, kdo si myslí, že může všechno, ale na druhou stranu už jsem vyčerpaná z toho, že od rána
do večera po něm něco chci, zakazuju, vysvětluju, když řeknu, aby něco nedělal ( např.si usmyslí, že bude provokovat tím, že bude dokola
bouchat dveřmi), na just to bude dělat, pak se k tomu přidají ještě dvě věci, třeba mě ve vzteku bouchne nebo za mnou práskne dveřmi a
mně ujedou nervy a seřežu ho. A nebo začal dělat to, že si věci vynucuje vynuceným pláčem, jen aby bylo po jeho. Další věc, co mě mrzí a
čemuž jsem už opravdu věnovala nekonečně času, jeho "já chci".To mě přivádí k šílenství, odmalička vysvětluju, že pokud
něco chce, musí použít kouzelné slovíčko "prosím" a stejně nejčastěji říká chci pití, chci, chci ...... Už na to ani neraguju, aby si uvědomil, že
tahkle se to přece neříká. A nebo s jídlem, to je také kapitola. To, že je pro dítě problém vydržet u jídla v klidu, považuji za normální věc,
ale aby vyčůraně využíval maminku, když už by měl být téměř ve třech letech samostatnější? Housku mu třeba nakrájím na kousky malé,
aby se mu vešly do pusy a mohl se najíst sám, ale on se raději nenají, protože maminka mu nepomůže. Tak už jsem si usmyslela, že holt ho
nechám o hladu, dokud ho nepřejde lenost. Když chci, aby jedl sám, suveréně mi odpoví, ne, maminka mi pomůže.Přijdu si momentálně bezradná. Předem Vám moc děkuji
za odpověď. Linda
době, zřejmě kritické období 3.roku, to s ním nemám jednoduché. Je pochopitelně nejčastěji se mnou,
a proto si ke mně také dovolí to, co by si k nikomu jinému nedovolil. Nevím, jestli je chyba ve mně, jestli jsem třeba
málo autoritativní....Ale strašně mě to mrzí. Dokáže se ke mně chovat opravdu ošklivě, teď min. 3x do týdne mě dokáže vytočit
na nejvyšší míru. Vyloženě dělá naschvály. Absolutně neposlouchá, odmlouvá, i přesto, že už jsem mu dala několikrát dost dobře najevo,
že takhle ne.Nechci, aby z něj vyrostl někdo, kdo si myslí, že může všechno, ale na druhou stranu už jsem vyčerpaná z toho, že od rána
do večera po něm něco chci, zakazuju, vysvětluju, když řeknu, aby něco nedělal ( např.si usmyslí, že bude provokovat tím, že bude dokola
bouchat dveřmi), na just to bude dělat, pak se k tomu přidají ještě dvě věci, třeba mě ve vzteku bouchne nebo za mnou práskne dveřmi a
mně ujedou nervy a seřežu ho. A nebo začal dělat to, že si věci vynucuje vynuceným pláčem, jen aby bylo po jeho. Další věc, co mě mrzí a
čemuž jsem už opravdu věnovala nekonečně času, jeho "já chci".To mě přivádí k šílenství, odmalička vysvětluju, že pokud
něco chce, musí použít kouzelné slovíčko "prosím" a stejně nejčastěji říká chci pití, chci, chci ...... Už na to ani neraguju, aby si uvědomil, že
tahkle se to přece neříká. A nebo s jídlem, to je také kapitola. To, že je pro dítě problém vydržet u jídla v klidu, považuji za normální věc,
ale aby vyčůraně využíval maminku, když už by měl být téměř ve třech letech samostatnější? Housku mu třeba nakrájím na kousky malé,
aby se mu vešly do pusy a mohl se najíst sám, ale on se raději nenají, protože maminka mu nepomůže. Tak už jsem si usmyslela, že holt ho
nechám o hladu, dokud ho nepřejde lenost. Když chci, aby jedl sám, suveréně mi odpoví, ne, maminka mi pomůže.Přijdu si momentálně bezradná. Předem Vám moc děkuji
za odpověď. Linda
V její náručí
