Dvouletá puberta a potřeba klidu

Dobrý den, mám problém s výchovbou syna, ale moje situace je takřka neřešitelná. Synovi jsou dva roky a tři měsíce a díky tchánovu zdravotnímu stavu trávíme hodně času u rodičů mého muže /vždy asi polovinu až dvě třetiny týdne/, abych tchýni pomohla tchána ošetřovat a starat se o něj, když musí do práce nebo nemá po ruce švagrovou. Což by sám o sobě problém nebyl, ale tchán potřebuje a vyžaduje klid, ve svém stavu nesnáší dětský pláč a tchýně už má také velmi pocuchané nervy jeho stavem a postupem nemoci (poslední stadium rakoviny). Výsledkem toho je, že si tam syn naprosto všechno "vyřve", jen aby byl klid a ticho. Pokud se o něj stará zrovna tchyně, tak mu vše dovolí okamžitě a když jsem s ním já, slyším věty jako "tak mu to dej" nebo "tak ho nech, hlavně ať nepláče". Snažím se syna alespoň na noc dávat ke svým rodičům nebo ho nechávám doma mužovi, ale ti všichni musí ráno do práce, takže si ho opět vyzvedávám a musí se mnou k tchyni. Pomáhá mi to alespoň v tom, že se nebudí v noci a nepláče když vstávám já k tchánovi. Chápu tchána i tchyni a rozumím jejich situaci i požadavkům, ale když pak přijedu se synem na pár dní domů, jsem zoufalá. Syn má hysterické záchvaty, válí se mi po zemi, venku v bahně a loužích, mrská věcmi kolem sebe, mlátí hlavou do země nebo do zdi, kdykoli mu s mužem nechceme něco dovolit nebo po něm něco vyžadujeme. A to mám na mysli naprosto běžné věci jako vystoupit z auta, sundat si po příchodu domů boty, po půlhodině koupání vylézt z vany a podobně. Nejsem schopna odhadnout, jak dlouho bude tento stav (dědova nemoc) ještě trvat, ale už teď mám hrůzu z toho jak tohle "rozmazlování" později napravit. Můžete mi něco poradit ?? Děkuji. Helena