Otázka
Odpověď
Strach z dětí
28.7.2008 23:20:14 Lenka
Dobrý den,
mám dotaz ohledně chování naší právě dvouleté dcery. V poslední době (asi měsíc)má jakousi fobii, nebo strach z ostatních dětí. Projevuje se tak, že kdykoliv jdeme na hřiště, písek atd. a přiblíží se k ní jiné dítě, začně nešťastně plakat až vřískat a chce chovat. Není k utišení a často musíme z hřiště odejít. V průběhu času jsem odpozorovala, že větší (starší) děti jí nevadí, nejhorší jsou pro ní roční nebo čerstvě chodící děti, které se k ní bez varování přiblíží a popřípadě jí vezmou něco z ruky. Máme ovšem i takové situace, že dcera začne lézt na klouzačku a pozoruje děti kolem. Jakmile zjistí, že se některé dítě jen podívalo směrem ke klouzačně se záměrem jí použí, začne říkat "ne, ne" a sleze dolů a odejde.Dcera nestrpí ani blízkost své tříleté sestřenice (např. v bazénku), se kterou si ještě před měsícem v pohodě hrála. Neřekla bych, že jde o to, že by se nechtěla dělit, spíš ji z nějakého důvodu vadí blízkost ostatních dětí. V rodině nebo jinde se v poslední době nic vážného neudálo. Dcera tráví většinu času se mnou, její otec s námi je velmi málo. I když fungujeme jako rodina,manžel pracuje trvale v zahraničí (je cizinec) a doma je asi 4-5 dnů do měsíce. Ale velmi často se stýkáme s ostaními členy rodiny takže dcera má babičku, tetu, strejdu, setřenice atd. Ostatní maminky mě ujišťují, že jejich děti prošly, nebo procházejí něčím podobným a že to přejde, ale je těžké pořád hledat hřiště, kde nikdo není,aby si dcera mohla hrát. Takže bych ráda slyšela radu odborníka. Jde o přechodnou fázi nebo bych se měla obrátit na dětského psychologa. Děkuji.
mám dotaz ohledně chování naší právě dvouleté dcery. V poslední době (asi měsíc)má jakousi fobii, nebo strach z ostatních dětí. Projevuje se tak, že kdykoliv jdeme na hřiště, písek atd. a přiblíží se k ní jiné dítě, začně nešťastně plakat až vřískat a chce chovat. Není k utišení a často musíme z hřiště odejít. V průběhu času jsem odpozorovala, že větší (starší) děti jí nevadí, nejhorší jsou pro ní roční nebo čerstvě chodící děti, které se k ní bez varování přiblíží a popřípadě jí vezmou něco z ruky. Máme ovšem i takové situace, že dcera začne lézt na klouzačku a pozoruje děti kolem. Jakmile zjistí, že se některé dítě jen podívalo směrem ke klouzačně se záměrem jí použí, začne říkat "ne, ne" a sleze dolů a odejde.Dcera nestrpí ani blízkost své tříleté sestřenice (např. v bazénku), se kterou si ještě před měsícem v pohodě hrála. Neřekla bych, že jde o to, že by se nechtěla dělit, spíš ji z nějakého důvodu vadí blízkost ostatních dětí. V rodině nebo jinde se v poslední době nic vážného neudálo. Dcera tráví většinu času se mnou, její otec s námi je velmi málo. I když fungujeme jako rodina,manžel pracuje trvale v zahraničí (je cizinec) a doma je asi 4-5 dnů do měsíce. Ale velmi často se stýkáme s ostaními členy rodiny takže dcera má babičku, tetu, strejdu, setřenice atd. Ostatní maminky mě ujišťují, že jejich děti prošly, nebo procházejí něčím podobným a že to přejde, ale je těžké pořád hledat hřiště, kde nikdo není,aby si dcera mohla hrát. Takže bych ráda slyšela radu odborníka. Jde o přechodnou fázi nebo bych se měla obrátit na dětského psychologa. Děkuji.
V její náručí
