Otázka
Odpověď
Re:Vztekání
4.6.2008 9:40:33 Ilona Špaňhelová
Katko, zdravím Vás!
Pokud se jedná opravdu o vztekání syna - někteří rodiče s tím mají zkušenost cca od tří měsíců - je zapotřebí, abyste se sjednotili především s manželem, jaké výchovné postupy chcete u syna rozvíjet a zachovávat.
Pokud se vám tedy zdá, že se syn zlobí proto, že nechce vylézt z vany a začít se oblékat, komentujte mu to. (Teď už půjdeme z vany, ano, asi jsem tě naštvala, protože sis chtěl ještě hrát, ale je to už pro mě potřeba, protože chci, aby ses navečeřel ...). Jsem si jistá, že syn bude ale křičet dál. Je to spíše tedy uvolňovací mechanismus pro vás.
Pokud máte zkušenost s tím, že jej vezmete v tu chvíli do náruče a on se uklidní, a pak když jej zase položíte a chcete ho obléct, tak se rozkřičí ... nedělala bych to. Podle mého názoru byste totiž oddalovala jen to, k čemu ve finále stejně musí dojít a možná děláme v tu chvíli synovi v hlavě zmatek.
Může si totiž myslet, že už je konec toho, co se mu nelíbí - hurá vyhrál - a vy jej pak stejně na podložku položíte a přebalíte jej - o to víc se ještě naštve a bude se zlobit, protože danou věc fakt nechce.
Pokud byste to tedy zvládla, dokončete to, co s ním máte udělat. Uvolňujte si při tom také svoje pocity. Slovně nebo velmi hlasitým zpěvem. Vydržte.
Ani ho hned z lehátka neberte, pokud jste jej do něj dala. Nebo jej vezměte, ale dejte ho na podložku. Jistě - buďte s ním, povídejte mu, zpívejte, komentujte mu to, co děláte ... Hledejte kompromis, který syn má již v tomto jeho věku poznávat a má k tomu vytvořené vnitřní mechanismy, aby jej zvládl.
Držím vám palce Ilona Špaňhelová
Pokud se jedná opravdu o vztekání syna - někteří rodiče s tím mají zkušenost cca od tří měsíců - je zapotřebí, abyste se sjednotili především s manželem, jaké výchovné postupy chcete u syna rozvíjet a zachovávat.
Pokud se vám tedy zdá, že se syn zlobí proto, že nechce vylézt z vany a začít se oblékat, komentujte mu to. (Teď už půjdeme z vany, ano, asi jsem tě naštvala, protože sis chtěl ještě hrát, ale je to už pro mě potřeba, protože chci, aby ses navečeřel ...). Jsem si jistá, že syn bude ale křičet dál. Je to spíše tedy uvolňovací mechanismus pro vás.
Pokud máte zkušenost s tím, že jej vezmete v tu chvíli do náruče a on se uklidní, a pak když jej zase položíte a chcete ho obléct, tak se rozkřičí ... nedělala bych to. Podle mého názoru byste totiž oddalovala jen to, k čemu ve finále stejně musí dojít a možná děláme v tu chvíli synovi v hlavě zmatek.
Může si totiž myslet, že už je konec toho, co se mu nelíbí - hurá vyhrál - a vy jej pak stejně na podložku položíte a přebalíte jej - o to víc se ještě naštve a bude se zlobit, protože danou věc fakt nechce.
Pokud byste to tedy zvládla, dokončete to, co s ním máte udělat. Uvolňujte si při tom také svoje pocity. Slovně nebo velmi hlasitým zpěvem. Vydržte.
Ani ho hned z lehátka neberte, pokud jste jej do něj dala. Nebo jej vezměte, ale dejte ho na podložku. Jistě - buďte s ním, povídejte mu, zpívejte, komentujte mu to, co děláte ... Hledejte kompromis, který syn má již v tomto jeho věku poznávat a má k tomu vytvořené vnitřní mechanismy, aby jej zvládl.
Držím vám palce Ilona Špaňhelová
V její náručí
