Otázka
Odpověď
Vymýšlení jiných jmen
31.5.2008 13:28:06 Julie, syn 2,5 roku
Dobrý den,
paní doktorko, chtěla bych se poradit s naším problémem:
Synovi je 2,5 roku a nelíbí se mu, když mu říkáme jeho jménem. Stále si vymýšlí jména, kterými chce, abychom mu říkali. Má několik favoritů, kteří se opakují. Jsou mezi nimi i dívčí jména, jména některých postaviček z knížek, filmů,někdy je to třeba i slovo, které se mu zalíbí.
Někdy, když ho slyším, jak si sám hraje, tak své jméno použije (např. v autě jede táta, máma a Martínek). Když má někomu říct, jak se jmenuje, tak nechce, v poslední době se asi dvakrát stalo, že odpověděl své jméno. V září jde do školky, tak se ho ptáme, jak chce, aby mu říkali kamarádi a paní učitelka, tak odpoví normálně své jméno, ale je vidět, že mu to není zrovna příjemné.
Prakticky v 90% případů, kdy ho oslovíme jeho jménem, ihned reaguje, že to on není, že je někdo jiný a potom teprve raguje na obsah celého sdělení.
Jmenuje se po otci, tak nevíme, zda to mu nedělá problém.
Vysvětlujeme, že je to jeho jméno, jako mají svá jména jeho kamarádi, rodina atd., říkáme mu, že to jméno, které si zrovna vybral se nám na něm nelíbí, že se nám líbí jeho jméno, že je krásné. Několikrát jsme mu vyprávěli, jak se narodil a jak jsme ho pojmenovali. Po tom je třeba hodinu klid, ale potom opět znovu.
Nyní už na něj netlačíme, akceptujeme jeho přesdívky a jen občas celou situaci zase připomeneme.
Nevíme, zda přejmenovat nebo jestli se jedná o nějaký rozmar, který se dá zvládnout nebo dokonce o nějakou formu nepřijetí sebe sama nebo nízké sebevědomí.
Celkově bych syna charakterizovala jako citlivé chytřejší dítě(zná čísla, písmena), nesmělejší, děti moc nevyhledává, ale v poslední době se situace výrazně lepší, ale jinak je to normální kluk se vším všudy.
Děkuji za odpověď J.
paní doktorko, chtěla bych se poradit s naším problémem:
Synovi je 2,5 roku a nelíbí se mu, když mu říkáme jeho jménem. Stále si vymýšlí jména, kterými chce, abychom mu říkali. Má několik favoritů, kteří se opakují. Jsou mezi nimi i dívčí jména, jména některých postaviček z knížek, filmů,někdy je to třeba i slovo, které se mu zalíbí.
Někdy, když ho slyším, jak si sám hraje, tak své jméno použije (např. v autě jede táta, máma a Martínek). Když má někomu říct, jak se jmenuje, tak nechce, v poslední době se asi dvakrát stalo, že odpověděl své jméno. V září jde do školky, tak se ho ptáme, jak chce, aby mu říkali kamarádi a paní učitelka, tak odpoví normálně své jméno, ale je vidět, že mu to není zrovna příjemné.
Prakticky v 90% případů, kdy ho oslovíme jeho jménem, ihned reaguje, že to on není, že je někdo jiný a potom teprve raguje na obsah celého sdělení.
Jmenuje se po otci, tak nevíme, zda to mu nedělá problém.
Vysvětlujeme, že je to jeho jméno, jako mají svá jména jeho kamarádi, rodina atd., říkáme mu, že to jméno, které si zrovna vybral se nám na něm nelíbí, že se nám líbí jeho jméno, že je krásné. Několikrát jsme mu vyprávěli, jak se narodil a jak jsme ho pojmenovali. Po tom je třeba hodinu klid, ale potom opět znovu.
Nyní už na něj netlačíme, akceptujeme jeho přesdívky a jen občas celou situaci zase připomeneme.
Nevíme, zda přejmenovat nebo jestli se jedná o nějaký rozmar, který se dá zvládnout nebo dokonce o nějakou formu nepřijetí sebe sama nebo nízké sebevědomí.
Celkově bych syna charakterizovala jako citlivé chytřejší dítě(zná čísla, písmena), nesmělejší, děti moc nevyhledává, ale v poslední době se situace výrazně lepší, ale jinak je to normální kluk se vším všudy.
Děkuji za odpověď J.
V její náručí
