Re: Záchvaty vzteku s pády dozadu

Milá Lenko, určitě vám doporučuji návštěvu u dětského psychologa. On vás může v době konzultace poznat a můžete mu všechno vylíčit a odpovědět na jeho otázky.
Pokud mi popisujete chování Kubíka, mám pocit, že skutečně zkouší, kam až může zajít v jeho zlobení se, že mu něco nedovolíte. Má zřejmě také - pro něj důležitou - zkušenost, že mu toto padání dozadu pomáhalo, protože jste mu ustupovali. Určitě se k tomu pojí i jeho skvělá inteligence.
Toto padání bylo pro něj zřejmě velmi výhodné a mohlo se stát, že jsme takto nastartovali jeho mechanismus: Nechceš mi něco mami dovolit, tak já sebou břinknu, švihnu, pak to bude tak, jak si přeju já. Mami, teď jsi nezareagovala správně, já jsem to chtěl jinak, břinknu sebou ještě víc a nebudu moct nabrat dech, zkusím, jestli zabere toto.

Velmi vám doporučuji, zkuste ještě delší dobu dělat to, s čím jste začali.
Pokaždé, když sebou bude chtít Kubík břinknout, odneste ho do postýlky.
Komentujte to slovně: Mám tě ráda Kubo, ale už nevím, co mám dělat. Mám strach, že si ublížíš. Proto tě nesu do postýlky a chci, abys tam zůstal než tě to přejde... Pokud budete chtít, někde v jeho blízkosti dělejte něco, co potřebujete. Pokud budete chtít, poodejděte, ale nechejte mu jasně otevřené dveře, aby vnímal, že jste ho nezradila, jste s ním. To je velmi důležité, aby nabyl jistotu, že vás má a máte ho ráda. Tato láska má však i pro děti jasné hranice.
Zachovejte se k jeho projevu vždy stejně, vytrvejte a uvidíte, zda to pomůže. Nebude to hned. V době, kdy nemá Kubík tato projevy, se hodně mazlete, povídejte si, čtěte si. Aby byla i pro něj rozlišitelná fáze toho, co dělat má a co je dobré a co v jeho chování nepřijímáte.

Držím Vám palce Ilona Špaňhelová