Náhlá závislost na matce

Vážená paní doktorko, dovolte, abych Vás poprosila o radu. Pokusím se stručně vysvětlit naši situaci. Máme dva a půl letá dvojčátka Anetku a Mirečka. Od malička jsou povahově různě srovnatelná (každý má nějaké dobré a špatné období), ale žádné velké výkyvy. Moc je milujeme a jsme šťastní. Mireček je půl roku kojený, Anetka dostávala mat. mléko savičkou(nechtěla pít z prsu). Anetka je upovídané, rychle se všemu přizpůsobivé a realistické děvčátko. Mireček je podstatně citlivější, doposud velmi přizpůsobivý kolektivu a nebojácný. Mireček je na mně více citově vázaný. Dostávám se k problému. Doposud naše dvojčata nespala u babiček (v jiném prostředí), když byla hlídaná...tak v podstatě o tom nevěděla (v noci). Dostali jsme se až do fáze, že je moje maminka s úspěchem dvakrát uspala v naší ložnici - večerní spaní. Denní hlídání - v mé cca dvouhodinové nepřítomnosti byla vždy v pohodě a ještě mi mávala. Takže vše bylo v pořádku až do doby....před čtrnácti dny jsme se zúčastnili svatby mého bratra. Děti byly s námi celý den, polední spaní bylo v pořádku a připravovala jsem je na noční spaní u druhé babičky (v prostředí, kde ještě nespaly - ...ale hodně cestujeme a děti jsou zvyklé na změnu prostředí). Zdálo se, že vše bude O.K., když děti usedaly do dědečkovýho auta - neplakaly, ale mávat se jim moc také nechtělo. Ale prošlo to. ....za dvacet minut, dědeček přijel s Mirdou, který se mi vrhl do náruče a rozplakal se. Jela jsem s ním k nim domů...Anetka byla v pohodě....uspala je tam....a vrátila se zpět. Poprvé tedy naše dvojky spaly jinde než my. Ráno nám děti dovezli uškytané, ospalé a vyčerpané. Vedl to Mirda "řval a řval". Nadávala jsem sama sobě...ale každý mi říkal, že už je na čase to vyzkoušet. ...ale tím to neskončílo...druhý den jsme odjeli všichni čtyři do Itálie na dovolenou...pohoda....láska...štěstí. Po návratu jsem zjistila, že jsem na samém začátku a od malého nemohu ani na krok (Anetka je stále v pohodě). Jakmile zjistí, že bych se chtěla jen na chvíli vzdálit...dostává záchvat strašného pláče až vzteku, někdy se začne třepat a má sklony k zvracení. Zkoušeli jsme i uspávání s manželem...nic...zase to stejné. Nevím si vůbec rady...a myslím si, že je to následek z té svatby. Mohla by jste mi prosím poradit, jak takové dítě přesvědčit, že se vrátím?
Děkuji Petra Řepková