Otázka
Odpověď
Introvert
11.4.2007 22:28:23 Eva Poláková, 2 dcery, 2 a 3/4 roku, 17 měs.
Dobrý den, vážená paní doktorko!
Snad budeme mít štěstí na vaši odpověď.
Když starší dceři Emmě bylo 16 měsíců, porodila jsem jí sestru Nelu. Tak vlastně začaly naše "problémy". Mladší dcera je od narození pohodář, starší pravý opak (jak můj manžel říká - nervák...) Od malička byla plačtivá, nespavá, těžko přizpůsobitelná jakýmkoliv změnám,velmi negativistická, zato velmi šikovná - od mala krásně mluví, zpívá, je pohybově nadaná. Spoustu věcí jsme nejspíš i věkem a správným režimem odbourali - mj. i chorobnou žárlivost a s nadsázkou píši nenávist na sestru. Teď ji má ráda (jsou dny, kdy se jen objímají a dny kdy si pouze vjíždí do vlasů, to však považuji za "normální").
Nejvíc nás ale teď trápí to, že se strašně bojí dětí a cizích lidí. Pokud vidí děti v hloučku, otočí se a utíká pryč. Pokud se jí cizí dospělý člověk na něco zeptá, neodpoví (v lepším případě si něco pro sebe zamumlá) a někdy se i rozpláče. Máme strach, že se na ní podepsalo to, že měla velmi brzy sestru a teď má obavy, že i jiné děti jí "vezmou maminku". Poraďte, prosím, jak jí nabýt důvěru v děti apod. Snažím se s ní chodit do mateřských center, Sokola, dětských koutků, ale i tam jde "proti všem".
Nemohla byste mi též poradit nějakou publikaci na toto téma???
Děkuji Eva P.
Snad budeme mít štěstí na vaši odpověď.
Když starší dceři Emmě bylo 16 měsíců, porodila jsem jí sestru Nelu. Tak vlastně začaly naše "problémy". Mladší dcera je od narození pohodář, starší pravý opak (jak můj manžel říká - nervák...) Od malička byla plačtivá, nespavá, těžko přizpůsobitelná jakýmkoliv změnám,velmi negativistická, zato velmi šikovná - od mala krásně mluví, zpívá, je pohybově nadaná. Spoustu věcí jsme nejspíš i věkem a správným režimem odbourali - mj. i chorobnou žárlivost a s nadsázkou píši nenávist na sestru. Teď ji má ráda (jsou dny, kdy se jen objímají a dny kdy si pouze vjíždí do vlasů, to však považuji za "normální").
Nejvíc nás ale teď trápí to, že se strašně bojí dětí a cizích lidí. Pokud vidí děti v hloučku, otočí se a utíká pryč. Pokud se jí cizí dospělý člověk na něco zeptá, neodpoví (v lepším případě si něco pro sebe zamumlá) a někdy se i rozpláče. Máme strach, že se na ní podepsalo to, že měla velmi brzy sestru a teď má obavy, že i jiné děti jí "vezmou maminku". Poraďte, prosím, jak jí nabýt důvěru v děti apod. Snažím se s ní chodit do mateřských center, Sokola, dětských koutků, ale i tam jde "proti všem".
Nemohla byste mi též poradit nějakou publikaci na toto téma???
Děkuji Eva P.
V její náručí
