Otázka
Odpověď
Re:Agresivita
7.5.2005 23:32:35 Ilona Špaňhelová
Milá Moniko, je to jistě těžké, když jste pedagožka a máte pocit, že se na vás maminky dívají a pozorují vás, když se malý vzteká. Z mého pohledu - nic si z toho nedělejte, zkuste být v klidu, je to váš syn, vaše výchova a vy si musíte být jistá, že je to výchova dobrá, a pak si za ní stojíte.
Z toho, co jste napsala, vím jen málo, a pak budu jen psát návrhy řešení.
Nevím totiž, co všechno jste už zkusila, nevím, jaká je vlastně výchova Filípka a také nevím, jak se ostatní lidé - především vaše další děti a váš manžel k Filípkovi chovají. Dívám se na to, že děti mají mezi sebou velký věkový rozdíl, a tak si říkám, jestli vaše společná výchova je skutečně láskyplně pevná, jak jsem o ní už mnohokrát psala.
Pokud by se mi totiž stalo, že dítě ke mně přijde a bude mě kousat, škrábat, pak bych si myslela, že možná neumí lásku ke mně vyjádřitt jinak. Pak ho to chci ale naučit - chci mu říct, nedělej mi to, tys mě chtěl dát asi pusu a pohladit mě, ale bouchl jsi mě, mě to moc bolí, prosím, nedělej mi to (možná totiž teprve zkouší, jak vyjádřit své pocity a vy dospělí pro něj musíte být korekcí, jak na to) . A vy byste ho měla jako první pohladit a dát mu pusu.
Doporučuji, aby dítě v jeho věku dostalo velmi jasné mantinely, co může a co ne. Pokud tedy k vám malý přijde a chce vás bouchnout, prosím, chyťte mu ruku a velmi přísným a klidným hlasem mu řekněte, ať to nedělá. Dítě tomu velmi dobře rozumí. Prosím, abyste se vy i všichni v rodině k němu chovali stejně, hodně si hrajte, běhejte, boxujte do pytle, dělejte kotrmelce, jezděte na odstrkovadle, dělejte nějakou fyzickou aktivitu, aby se přemíra energie (nebudu ji ještě nazývat agresivitou), kterou možná v sobě má, mohla z něho dostat. A prosím, nastavte si i výchovné mantinely - které v tuto chvíli nevím, jaké jsou - tak, aby byli pro něho jednoznačné a možná přísnější, nevím, jak to je. Nedovolte mu ale, aby vás bouchl. Když se pak začne vztekat, že mu to nedovolujete, nechejte ho, ať se vyvzteká, nechejte ho, ať sebou práskne i třeba v samoobsluze nebo s ním vyjděte ven, třeba i tak, že ho vynesete.
A ještě mě u vašeho mailu napadla jedna věc, nevím, jestli jsem ji dobře pochopila. Pokud půjde malý do školky, velmi vám doporučuji, abyste nebyla jeho paní učitelkou vy, pokud je to možné. Dítě vás nedovede brát jako autoritu jako ostatní děti, jste přece jeho maminka. A pak v tom má zmatek on, když se má chovat stejně jako ostatní děti, máte z toho možná starost vy, protože někdy byste s ním udělala možná věk úplně jinak, protože je to vaše dítě ... Pokud by to šlo, doporučuji, aby to byla jiná paní učitelka.
Moc Vám držím palce Ilona Špańhelová
Z toho, co jste napsala, vím jen málo, a pak budu jen psát návrhy řešení.
Nevím totiž, co všechno jste už zkusila, nevím, jaká je vlastně výchova Filípka a také nevím, jak se ostatní lidé - především vaše další děti a váš manžel k Filípkovi chovají. Dívám se na to, že děti mají mezi sebou velký věkový rozdíl, a tak si říkám, jestli vaše společná výchova je skutečně láskyplně pevná, jak jsem o ní už mnohokrát psala.
Pokud by se mi totiž stalo, že dítě ke mně přijde a bude mě kousat, škrábat, pak bych si myslela, že možná neumí lásku ke mně vyjádřitt jinak. Pak ho to chci ale naučit - chci mu říct, nedělej mi to, tys mě chtěl dát asi pusu a pohladit mě, ale bouchl jsi mě, mě to moc bolí, prosím, nedělej mi to (možná totiž teprve zkouší, jak vyjádřit své pocity a vy dospělí pro něj musíte být korekcí, jak na to) . A vy byste ho měla jako první pohladit a dát mu pusu.
Doporučuji, aby dítě v jeho věku dostalo velmi jasné mantinely, co může a co ne. Pokud tedy k vám malý přijde a chce vás bouchnout, prosím, chyťte mu ruku a velmi přísným a klidným hlasem mu řekněte, ať to nedělá. Dítě tomu velmi dobře rozumí. Prosím, abyste se vy i všichni v rodině k němu chovali stejně, hodně si hrajte, běhejte, boxujte do pytle, dělejte kotrmelce, jezděte na odstrkovadle, dělejte nějakou fyzickou aktivitu, aby se přemíra energie (nebudu ji ještě nazývat agresivitou), kterou možná v sobě má, mohla z něho dostat. A prosím, nastavte si i výchovné mantinely - které v tuto chvíli nevím, jaké jsou - tak, aby byli pro něho jednoznačné a možná přísnější, nevím, jak to je. Nedovolte mu ale, aby vás bouchl. Když se pak začne vztekat, že mu to nedovolujete, nechejte ho, ať se vyvzteká, nechejte ho, ať sebou práskne i třeba v samoobsluze nebo s ním vyjděte ven, třeba i tak, že ho vynesete.
A ještě mě u vašeho mailu napadla jedna věc, nevím, jestli jsem ji dobře pochopila. Pokud půjde malý do školky, velmi vám doporučuji, abyste nebyla jeho paní učitelkou vy, pokud je to možné. Dítě vás nedovede brát jako autoritu jako ostatní děti, jste přece jeho maminka. A pak v tom má zmatek on, když se má chovat stejně jako ostatní děti, máte z toho možná starost vy, protože někdy byste s ním udělala možná věk úplně jinak, protože je to vaše dítě ... Pokud by to šlo, doporučuji, aby to byla jiná paní učitelka.
Moc Vám držím palce Ilona Špańhelová
V její náručí
