Bojácné miminko

Dobrý den paní doktorko! Už jsem několikrát využila Vaši poradnu a vždycky mi Vaše rada pomohla (jak utišit pláč, večerní neklid). Ráda bych se opět na něco zeptala, s Vaším dovolením.

Připadá nám (mě a manželovi), že Tomík se bojí společnosti. Je pravda, že první 3 měsíce jeho života jsme domů nezvali návštěvy kromě blízké rodiny, chtěli jsme mu dopřát klid. Pak jsme ho postupně začali "vystavovat" většímu ruchu a návštěvy kamarádů jsou teď u nás častější a i my o víkendech navštěvujeme byty známých. Tomík se projevuje (obzvlášť když jsme mimo domov) jako vykulené, bojácné miminko, i když nás má stále nablízku, a než ho necháme někomu cizímu pochovat, dbáme, aby měl čas se rozkoukat, ap. Situace je tím horší, čím více lidí máme kolem sebe. Zpočátku to ještě jde, ale zhruba po 1-1,5 hodině začne stupňovat pláč, až do okamžiku, kdy už nám připadne veškeré konejšení a pokusy o uspání v autosedačce / ložnici přátel zbytečné a rozhodneme se odjet domů. Jen za námi zapadnou dveře, Tomík se zklidní a v zápětí usíná. Vypadá to, že si úspěšně "vyřvává" odchod domů. Nesouvisí to asi s citovým příklonem, takto to probíhá vlastně od začátku, když jsme se rozhodli začít ho společensky otužovat.

Možná se budeme muset otužit spíše my proti jeho řvaní a nepodléhat? Nebo ho máme dál chránit před větším ruchem, když vypadá, že má citlivější nervovou soustavu? Kamarádi se stejně starými miminky, která jsou na návštěvách v pohodě a jdou z ruky do ruky, si myslí, že jsme si to způsobili přílišným ochranářstvím už od narození...