Re: Nástup do školky

Jsem si jistá, že vaše malá tak reaguje na změnu, kterou si prožívá. Jak sama píšete, asi neměla velké zkušenosti před školkou být někde sama bez vás a domnívám se, že i kdyby je měla, školka je něco úplně jiného. Co doporučit? Zkuste s ní mluvit o víkendu ne o její školce, zkuste ale najít vaše fotky nebo manžela a povídat si chvilku - ne dlouho - o tom, jak jste chodili vy do školky, jaké to tam bylo, jaké jste měli kamarády. Zkuste tam jít v pondělí s veselou myslí, nemít v sobě pocit strachu nebo až bolení břicha - děti to na nás velmi dobře poznají. Také doporučuji ji zkusit nechat spát např. dva dny už v tomto týdnu, kdy jste ještě doma, abyste viděla, jak bude reagovat. Zkuste jí dát do školky nějakou svoji věc, která je pro vás drahá (třeba máte nějaký kamínek) a chtít i po ní něco, abyste tak na sebe víc vzpomínaly přes den, kdy se neuvidíte. Zkuste ji zkamarádit s dětmi. Pokud by vás napadlo, jak by se mohla do celého procesu zapojit i paní učitelka, zkuste to. Vaše strana je ta jedna a jedna je pak na ní. A zkuste nemít starost. Znám svoji vlastní zkušenost a zkušenost mnoha maminek, že když dávají plačící dítě do školky, myslí na něj pak celý den, jak se má, jestli ještě pláče ... a ono je třeba smutnější, je to pro něj změna, ale nepláče, zvykne si. To jen my máme si to prožíváme někdy hůř.
Zkuste zapojit i tatínka, aby ji třeba ráno vodil, vy byste mohla jít dřív do práce a pak i dřív domů. Zkuste si udělat pak pěkné odpoledne, vyprávět si, jak jste se měly, ne pustit se hned do domácích prací.
Jak toto období může trvat dlouho, můžu jen odhadnout, protože vaši Martinku neznám. Někteří rodiče mají zkušenost, že to dítěti trvá pár dnů, někteří že měsíc.
A ještě jedna poznámka: často mi to připadalo ze strany učitelek až drastické, jak "rvaly" děti od maminek, když plakaly. Časový úsek, kdy pláč ještě trval, byl ale v 99% kratší, než když jim to maminky vysvětlovaly, domlouvaly jim ...
Držím moc palce, nejsou to lehké dny, je to ale život... Ilona Špaňhelová