Otázka
Odpověď
Chování 2,5letého dítěte
29.8.2004 22:08:12 Věra, dcera 2,5 roku
Dobrý den,
Mám moc hodnou, klidnou, přiměřeně živou,chytrou dceru, od 18 měsíců mluví celými větami, odříká básničku, v porovnání s dalšími dětmi ve svém okolí je to opravdu zlatíčko. Ale mám několik - já nevím jestli problémů, ale chtěla bych o tom něco více vědět.
1) Když se jí něco nepovede, nelíbí, není po jejím hned, vrazí si facku, někdy i několikrát za sebou. Určitě si neublíží tolik jako děti, které bijí hlavou o zeď, ale já nevím, jak v té chvíli reagovat. Ustupovat nemíním.
2) Od léta jsme bez plínek, jen v noci máme pro jistotu natahovací plenkové kalhotky. Když jí je nedám, počůrá se, i když těsně před spaním navštíví nočník. Je jí v té plence tepleji a bez ní jí studí zadeček? nebo je v tom něco jiného. Do plenky nečurá.
3) Od dvou let má svou postel ve svém pokoji, je umístěn přes chodbu a obyvák, v noci se probouzí a volá maminku, když přijdu, lehne si, ale pokud s ní nechci zůstat, pláče, nechce tam být sama, ale jen do doby, než usne. Občas se to opakuje i několikrát za noc. Pokud ji vezmu do manželské postele, spokojeně usíná, je však roztažená po celé šířce a překáží jak mě, tak manželovi. Není ještě brzo ji nutit spát samotnou? Třeba na to ještě není připravená.
4) Jsem dost odměřená, přísná ve výchově,dcerka od malinka poslouchá téměř na slovo, stačí zvýšit hlas, nebo trvat na svém. Občas mám pocit, že jsem na ni o hodně přísnější než jiné maminky, ale nemůžu si pomoci. Sama jsem měla také přísnou výchovu, ale i babička je názoru, že to přeháním. Nemůžu malou zastrašit, aby se z ní nestal pytlíček nervů? Nejvíce se zarazím, když mi i malá řekne, nebudeš se zlobit?
Díky, těším se na názor
Mám moc hodnou, klidnou, přiměřeně živou,chytrou dceru, od 18 měsíců mluví celými větami, odříká básničku, v porovnání s dalšími dětmi ve svém okolí je to opravdu zlatíčko. Ale mám několik - já nevím jestli problémů, ale chtěla bych o tom něco více vědět.
1) Když se jí něco nepovede, nelíbí, není po jejím hned, vrazí si facku, někdy i několikrát za sebou. Určitě si neublíží tolik jako děti, které bijí hlavou o zeď, ale já nevím, jak v té chvíli reagovat. Ustupovat nemíním.
2) Od léta jsme bez plínek, jen v noci máme pro jistotu natahovací plenkové kalhotky. Když jí je nedám, počůrá se, i když těsně před spaním navštíví nočník. Je jí v té plence tepleji a bez ní jí studí zadeček? nebo je v tom něco jiného. Do plenky nečurá.
3) Od dvou let má svou postel ve svém pokoji, je umístěn přes chodbu a obyvák, v noci se probouzí a volá maminku, když přijdu, lehne si, ale pokud s ní nechci zůstat, pláče, nechce tam být sama, ale jen do doby, než usne. Občas se to opakuje i několikrát za noc. Pokud ji vezmu do manželské postele, spokojeně usíná, je však roztažená po celé šířce a překáží jak mě, tak manželovi. Není ještě brzo ji nutit spát samotnou? Třeba na to ještě není připravená.
4) Jsem dost odměřená, přísná ve výchově,dcerka od malinka poslouchá téměř na slovo, stačí zvýšit hlas, nebo trvat na svém. Občas mám pocit, že jsem na ni o hodně přísnější než jiné maminky, ale nemůžu si pomoci. Sama jsem měla také přísnou výchovu, ale i babička je názoru, že to přeháním. Nemůžu malou zastrašit, aby se z ní nestal pytlíček nervů? Nejvíce se zarazím, když mi i malá řekne, nebudeš se zlobit?
Díky, těším se na názor
V její náručí
