Re:Má se dítě za své chování omlouvat

Milý Luboši, moc Vás zdravím a pokusím se odpovědět na všechno, na co jste se zeptal. Já jsem toho názoru, že by se dítě za své chování omluvit mělo.
Měla by to být však omluva, která "není jen tak". Znamená to, že i maminka přeruší svoji činnost, pomůže svému dítěti, aby tomu druhému podalo ruku a řeklo promiň. Pokud může i nějak "odčinit" to, co udělalo - myslím tím dítě - mělo by to udělat. Např. když schválně zboří hrad z písku dalšímu dítěti, mělo by pomoct mu ho zase postavit.
Pokud se týká napomínání jiných dětí i v přítomnosti jejich rodičů, já sama bych napřed řekla, co se mi nelíbí, jejich mamince nebo tomu, kdo je tam s nimi přítomen. Pokud si toho oni nebo ona nebudou všímat, pak bych své dítě bránila a napomenula bych dítě, které mému ubližuje sama. Může se stát, že se na vás jeho maminka třeba nazlobí. Pak se nedá nic dělat, asi bych jejich přítomnost dále nevyhledávala nebo bych ji omezila na minimum.
Pokud jiné dítě vytrhne vašemu dítěti hračku, která není jeho, napřed bych to dítě poprosila (myslím tím, aby ho takto poprosilo dítě, pokud to zvládne, pokud ne, poprosíme o to my dospělí spolu s dítětem), aby takto našemu dítěti hračku nevytrhávalo, i když je hračka jeho, ale aby si o ni řeklo jinak. Pak bych ho poprosila, aby mu tu hračku ještě půjčil, mohou si třeba hrát i spolu s touto hračkou.
Při požduchování těchto dětí - pokud to budou dělat jen z legrace a nebude jim hrozit to, že si ublíží - bych je nechala, aby si to vyřídily samy.
Pokud má však rodič podezření, že by mohly upadnout nebo že si ublíží nebo že by to dopadlo tak, že starší svalí mladšího, já bych zasáhla.

Držím palce při výchově Ilona Špaňhelová