Re: Noční můra u miminka

Milá Romano, chápu, že vás to někdy asi hodně vyleká. Zkusím odpovědět na vaše otázky. Já sama bych o tom mluvila s nějakým dětským neurologem, pokud ho máte ve svém okolí. Nebo bych udělala ještě zkoušku např. měsíc, jestli se u malého změní něco v jeho chování nebo ne. Příčiny "nočních můr" jsou různé, prakticky jsou neovlivnitelné. Někdy je to silný prožitek dítěte přes den něčeho, co mu zůstane v hlavičce a rodiče si toiho ani nevšimnou. Někdy je to citlivější nervová soustava, kdo ví. Pokud se stane, že se dítě s touto noční můrou probudí - tedy spíše neprobudí, jen ho to přivede k pláči nebo řevu a třeba i prohnutí, o kterém píšete, je jediné možné řešení to, že ho opravdu probudíte, aby dítě vědělo, že je tady a teď. Čím dřív ho rodič probudí, tím líp. Zkusila bych rozsvítit, promluvit hlasitěji - ne ale aby se dítě polekalo - nebo začít zpívat, zatleskat. Pak ho určitě pochovat, pohladit, aby dítě vědělo, že je teď v pokojíku v milované náruči maminky. Znám i některá miminka, která si to takto prožívají, jestli je to v normě, by vám spíše odpověděli neurologové. U všech dětí, které znám, tato noční můra zmizela. Objevila se třeba pak ještě v období kolem pátého roku. Neznám dítě, které by si tuto noční můru prožívalo a mělo by větší riziko náhlého úmrtí. Spíše než psychologa - jak uvádíte - bych se dříve informovala nebo poradila s neurologem, jak jsem již psala.

Držím moc palce Ilona Špaňhelová