Spánek

Vážená paní doktorko,
vím, že na otázky ohledně spaní jste již mnohokrát odpovídala, pročítala jsem i starší příspěvky, ale v žádném jsem nenašla odpověď na náš problém. Proto prosím o Vaši odpověď. Máme doma dvouletou dceru, která ještě před měsícem v pohodě spala ve své vlastní postýlce, kterou máme v ložnici. Občas jezdíme na víkendy k rodičům, kde máme pokoj s postýlkou v 1. patře rod. domu, ani tam nebyl nikdy problém s jejím usínáním, i když my jsme byli v obývacím pokoji v přízemí a ona sama nahoře v postýlce. Vždy jsme Báru uložili do postýlky a odešli, ona nejpozději do hodiny vždy usnula. Asi před měsícem nastal obrat a Bára v postýlce za žádnou cenu nechce spát. Začalo to tím, že plakala před usnutím asi hodinu, nešlo to s ní po dobrém ani po zlém, když jsem s ní seděla u postýlky, někdy byla schopná i usnout, ale za dost dlouhou dobu, někdy začala dělat srandičky, vstávat, smát se, proto jsme vždy odešli z pokoje. Z toho jak hystericky brečela se pozvracela. Museli jsme proto postel svléknout a ona tu noc spala v naší posteli. Od té doby máme velký problém jí do postýlky dostat, dá se říct, že v ní vůbec nespí, vyžaduje usínání v naší posteli, když nepovolíme, vždycky řekne, že bude blinkat a opravdu se pozvrací. To samé udělala i u rodičů a to ještě v postýlce ani nebyla. Řešili jsme to tedy tím, že jsme ji dávali do naší postele tak, aby na nás viděla do obýváku, měla rozsvícenou lampičku a „četla“ si knížku, po ½ hodině vždy sama usnula. Ale teď nepomáhá ani to, vždy, když jí večer dávám plenu, už ví, že půjde spát, začne hysterický pláč, že nechce hajat, neexistuje jí dát spát do postýlky, to kope nohama, vpíná se a nakonec zvrací, když jí dáme do naší postele, pláče úplně stejně, nezvrací, ale vyžaduje naši přítomnost v ložnici, nestačí ani to, že na nás vidí. Většinou souhlasím s tím, že jí přečtu pohádku, po pohádce ale neusne a buď vyžaduje další nebo má tendence si hrát a lumpačit. Když potom zhasnu a chci odejít, začne všechno nanovo, velmi hysterický pláč, vymýšlí si, že chce kakat, čůrat, napít, méďu do postele, kterého předtím nechtěla apod. Už za to i dostala i na zadek, zdá se, že jí je to jedno, řve pořád stejně. Když na chvíli zmizíme z jejího dohledu, doslova vylítne z postele, začne hystericky pobíhat po bytě a volá a hledá nás, i když si zajdeme třeba jen na záchod. Usíná v klidu jen v případě, že v posteli ležíme s ní než usne, to ale někdy trvá i 1 ½ hodiny. To samé platí i pro odpolední spánek. Už si s ní nevíme rady. Mám dojem, že má až panický strach, že jí někam utečeme. Uvědomuje si, že dělá něco co by neměla, vždy říká „neci zlobit“, ale stejně zlobí. Proto prosím o vaši radu, co s tím, jak docílit toho, aby znovu usínala v klidu ve své postýlce. Když usne, přeneseme jí do postýlky, kde spí, ale v průběhu noci se budí a jak zjistí, že je v postýlce, volá nás a pak je stejně v naší posteli. Už jsme naprosto bezradní, je to i psychicky náročné, je mi jí potom líto, když třeba dostane na zadek, ale to stejně nic neřeší. Omlouvám se za velmi dlouhou otázku, ale velmi nás to trápí a opravdu nevíme co s tím. Děkuji za Váš čas věnovaný odpovědi. Simona